Jsem strašná, STRAŠNÁ! matka

22. únor 2017 | 19.59 |

 Já si vůbec ty úžasný, skvělý a dokonalý děti nezasloužím.  A nebo si nezasloužím psát s nima úkoly. To si nezaslouží nikdo. To je za trest.

Lokace: nᚠbyt.
Účastníci: já, Starší, Mladší
Čas: 3/4 hodiny před mým plánovaným odchodem do práce

Já: "Máte nějaký úkoly?!"
Obě (kysele): "Jo. Z matiky."
Já (v duchu): "Sakra, sakra, sakra!!!"
Já (nahlas): "Tak šup, jdeme na to, a je stihnem, než půjdu do práce."
Starší: "Pomůžeš mi dát dohromady ten mimoňskej kostým na karneval?!"L
"Já: "Napřed ty úkoly!"
Starší: "A sakryš. Já nechala sešit ve škole!"
Já (s povzdechem): "Stihneš to zejtra?"
Starší: "Jo, kluci mi kdyžtak pomůžou."
Já (v duchu): "To nemyslí vážně? Já jí přerazím. To je furt. Ale tak zase aspoň budu psát matiku jen s Mladší, uf."
Já (nahlas): "Nepřej si mně, jestli dostaneš pětku nebo poznámku!"
Já: "Mladší, tak jdem na to?!!!"
Mladší: "No. Ale teda nerada!"
Já (v duchu): "A co teprve já!"
Já (nahlas): "To dáme. Pojď, a to máme z krku."
Já: orosím se, když vidím, že jde o násobení dvouciferným číslem.
Mladší: "5x8 je....(dlouze počítá)"
Já:"Co takhle vzít si tu tabulku s násobilkou!"
Mladší: dlouze hledá, kolik je 5x8.
Já (v duchu): To si dělá prdel? Já jí to řeknu. Neřeknu. Musím vydržet. Je to diskalkulik. Vydržím."
Mladší: "To je 40. Píšu 4, pamatuju si 0."
Já: "nemá to bejt naopak?"
Mladší: "Myslíš?!
Já: "Vím. Napiš nulu, pamatuj si čtyřku."
Mladší: Píše čtyřku.
Já: "Nulu."
Mladší: "Co je s nulou?!"
Já: odolávám touze zařvat: "Hovno."
Já: "Nulu napiš. Tam ne. POD tu osmičku."
Já (v duchu): "Bože. Za co?"
Mladší: "5x2 je...."
Já (v duchu): "Deset je to, debile. deset. DESET. To si snad zapamatuje i diskalkulik."
Já (nahlas): "Podívej se do tabulky."
Mladší (spokojeně): "To je deset. píšu NULU, pamatuju si.... desítku?"
Já: "Ještě mᚠk tý nule něco připočíst."
Mladší: "No jo. Pětku?"
Já (sama nechápu, kde beru tu trpělivost): "Počítalas 5x8 je 40, napsalas nulu, pamatuješ si čtyřku. Takže CO připočítᚠk týhle nule?"
Mladší: "40?!"
Já (v duchu): "Debil, debil, debil."
Já (nahlas): "Měla sis pamatovat čtyřku. Tak teď k tý nule připiš čtyřku. Sakra, Mládě, když si to nepamatuješ, tak si to číslo vždycky napiš. A až ho použiješ, tak ho škrtni.."
Mladší. "Tak já to zkusím."
"Já: "To budeš hodná!"

Tímhle stylem jsme napsaly za půl hodiny 4, slovy ČTYŘI příklady.

Další čtyři už jsem prostě nechala na tatínkovi, neb byl nejvyšší čas chystat se na noční. V průběhu psaní úkolu jsem se potřebovala věnovat i Starší.
Starší: "Mami, ten mimoňskej kostým."
Já: "Jo, vydrž. Jen s Mladší dopíše tuhle řádku. OK. Jdu najít ty lacláky. Sakra, nemůžete si v tom pokojíčku uklidit?!
Ve skříni kalhoty nejsou, rochám v ložnic v haldě na věnování synovci a kamarádky dceři. Nemůžu najít.
Starší rozumně mlčí, je jí jasný, že případná poznámka k nepořádku v ložnici by úplně nepomohla.
Konečně najdeme lacláky a v průběhu rochání objeví Starší i žlutej svetřík, kterej nesnáším a proto jsem ho zarochala tak, aby jí sešel z očí, sešel z mysli.
Starší: "Mami, to je ten můj milovanej. Já ho tak hledala."
Já (v duchu): "Do hájeeeeee."
Já(nahlas): "No vidíš. Ten bude na mimoňskej kostým úplně boží."

Starší si oblékla do kostýmu.
Já: "Ty jsi šikulka. Skvěle jsi to vymyslela. Na ty brejle přivážeme mašli nebo gumičku, aby držely?"
Starší: "To ještě uvidíme."

Mladší se spokojeně roztelí na gauči a zapne si bednu.
Já (vztekle, protože už 5 minut jsem měla bejt na cestě do práce): "Nemohla by ses aspoň převlíct, jak jsem tě několikrát žádala?!"
Mladší (upřímně překvapeně): "Tys mě žádala?!"
Já: vrhnu na ní pohled, kdy i nejzavilejší přestupce sahá po peněžence, protože VÍ, že teď je bezpečnější zaplatit pokutu, než se se mnou hádat.
Starší (tušíc, že začíná být zle): "Mám tě ráda, maminko!"
"Já: "Já tebe taky zlato!"
Já: stále přemýšlím, jestli nepopustím uzdu té harpyji ve mně.
Starší: Přijde mě obejmout a znovu důrazně opakuje, že mě má ráda.
Mladší: "Opa..."
Já: "Mlč a nic neříkej!" (Větu: Opakuj si, děti jsou radost! teď zrovna nechci slyšet)
Já: "Holky, já jdu. Taka přijde za hodinu, s Mladší dopíše ten úkol. Pa zejtra."
Starší: "Koupíš mi Gouda housku?"
Já: "Jestli se dostanu do Lidlu..."

Cestou do práce si drtím mezi zuby invektivy na Mladšíinu adresu, přemítám, jestli má cenu snažit se do ní nacpat informace, který není ochotná a fakt asi ani schopná si zapamatovat a jestli by nebylo nejlepší se opít. Taky mě štve, že jsem tentokrát docela sklila Starší. Že se cestou do práce dostanu do zácpy a před prací není kde zaparkovat už mě ani nepřekvapuje. To mám prostě za všechno.

 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 ˇ 2 ˇ 3 ˇ 4 ˇ 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Jsem strašná, STRAŠNÁ! matka zlomenymec 22. 02. 2017 - 20:10
RE(2x): Jsem strašná, STRAŠNÁ! matka barjoha 22. 02. 2017 - 20:14
RE: Jsem strašná, STRAŠNÁ! matka tlapka 22. 02. 2017 - 20:18
RE(2x): Jsem strašná, STRAŠNÁ! matka barjoha 22. 02. 2017 - 20:20
RE: Jsem strašná, STRAŠNÁ! matka atraktivnistrasilka 22. 02. 2017 - 22:04
RE(2x): Jsem strašná, STRAŠNÁ! matka barjoha 23. 02. 2017 - 02:02
RE(3x): Jsem strašná, STRAŠNÁ! matka atraktivnistrasilka 23. 02. 2017 - 06:34
RE(4x): Jsem strašná, STRAŠNÁ! matka barjoha 23. 02. 2017 - 08:11
RE: Jsem strašná, STRAŠNÁ! matka hroznetajne 23. 02. 2017 - 16:49
RE(2x): Jsem strašná, STRAŠNÁ! matka barjoha 23. 02. 2017 - 17:27
RE: Jsem strašná, STRAŠNÁ! matka myfantasyworld 25. 02. 2017 - 06:52
RE(2x): Jsem strašná, STRAŠNÁ! matka barjoha 26. 02. 2017 - 21:33
RE: Jsem strašná, STRAŠNÁ! matka lenča 26. 02. 2017 - 20:25
RE(2x): Jsem strašná, STRAŠNÁ! matka barjoha 26. 02. 2017 - 21:35
RE: Jsem strašná, STRAŠNÁ! matka rebarbora 27. 02. 2017 - 18:30
RE(2x): Jsem strašná, STRAŠNÁ! matka barjoha 27. 02. 2017 - 19:28