V době kovidové jsem se strašně snažila žít normálním životem. Chodila jsem do práce, nakupovala rodičům, soudcovala děti, zoufalé z toho, že a) nemůžou chodit do školy, b) nesmí chodit do školy, c) musí chodit do školy... Peklo nad peklo. Nebýt Tlapky a její nadstandardní výukové pomoci, zabila bych Mladší a šla si to hodit. Ačkoliv se nás kovid takřka nedotkl (klep klep na zuby, nikdo nám

 Nepsala jsem už tak dlouho, že jsem se bála, abych se vůbec dokázala přihlásit. Ale heslo si pořád ještě pamatuju, z mobilu mi k tomu hraje jasný Káčko Christian Kane,  takže OK, jsem zde a jedeme.

A protože už mi bylo několikrát vyčteno, že si nemám z Rebi dělat svou tiskovou mluvčí, čím jiným začít, než její poslední báječnou návštěvou u nás (jako by její návštěvy u nás nebyly

Doma nás čekalo uvítání, Percy, roszestlanej gauč, kafe a dort. (My vždycky dostaneme báječný dort :-D). A taky dárečky a protože Tlapkovky znají své pappeinhemské, můj dárek se nesl ve znamení čutňáčků, Rebin ve znamení puzzle. (S dárky mě vůbec holky rozstřelily. Před naším odjezdem jsem si stěžovala Rebi na svou neschopnost objevit ty správné dárky pro lidi, které mám ráda. Že své oblíbené

5.8. 1930 se narodil Neil Armstrong, 5. 8. 1619 vojsko českých stavů zvítězilo nad císařskou armádou v bitvě u Dolních Věstonic, 5. 8. 1888 podnikla Berta Benzová jako první řidička! 106 kilometrů dlouhou jízdu z Mannheimu do Pforzheimu.
Cítíte, jakej má ten den potenciál?! A kdo jsem já, abych odporovala potenciálu?
Zatímco Berta si na cestu přibrala své dva syny a vyrazila bez

Korona se s koronou sešla... Tedy, co to plácám. Rok se s rokem...
Ne, od naší poslední návštěvy to ani rok netrvalo, ale znáte sami, jak umí být čas potvora rozmazlená. Někdy letí, někdy se táhne. 
Letos se nám táhl, protože jak už jsme návštěvoví a výletoví, letošní Covidolypsa nám trošku zahýbala plány. Ale konečně už se rozjíždíme, konečně už si můžeme užívat.
Rebi mohla konečně

Pamatujete ještě, jak jsem si tu před pár lety stěžovala na Staršinčiny lyžařské ambice? Tak letos už jsme dál, přátelé. O dost dál.
Nejen, že na ten pracovní lyžařskej prodlouženej pobyt už jezdím i já, ale jezdím tam i ráda a jezdím tam i lyžovat. I když - ráda a lyžovat jsou podněkud nadnesené výrazy...
V roce 2017 jela jen Starší. V roce 2018 jsem se přidala já s Mladší, naší Emi

Mohlo by se skoro zdát, že žiju jen Píšenávštěvami, ale není to tak. Žiju si normálně, jen se mi nechce psát. 
Ruku na srdce, vlastně není až tak oč stát, děťátka prochází pubertou, v práci procházím ponorkou, zima je vopruz, tedy hlavně tahle zima, když není sníh... Prostě jsem se tak pěkně zahnízdila a jen si plynu. A právě naše minisrazy jsou takové příjemné vytržení z "doprdeleaťužjejaro"

Jestli je vám vaše město malé, prostě roztáhněte křídla a leťte... Jen nezapomeňte, kde jste se učili chodit... a létat...

A jestli je vám tak akorát, užívejte si ho se vším, co vás na něm těší!

KRÁSNÝ NOVÝ ROK VŠEM 

 Totiž, my, a to je naše zvláštnost, cestujeme rádi, zejména po spřátelených novočlenech naší rodiny.
V listopadu jsme byly s Rebi v Ostravě, v prosinci jsme se konečně dostali se zbytkem původní rodiny do Budějc. Ono to nebylo jen tak. Vážně ne.
Nevyšla nám první plánovaná návštěva, nevyšla druhá... a málem nevyšla ani ta třetí.
To slovo na "T" bylo

"Předjednala jsem nám Carcassone u Tlapky," psala Rebarbora.
"Prej přijedete na Carcassone," psala Tlapka.
"Pojedu do Ostravy na Carcassone," pravila jsem Choťovi já.
"Do Ostravy se nejezdí za chlastem?" podivil se Choť.

Ne, miláčku. My jsme mladé kulturní bytosti a setkáváme se s přáteli výhradně za účelem intelektuálního obohacení.

Celý měsíc před Velkou výpravou