... protože i zlomky představivosti chtějí žít... 
Terry Pratchet

hroznetajne: Tak někdy to přijít muselo . A já oceňuji její statečnost . Doteď si pamatuji, kdy jsem měla jít poprvé z družiny domů sama. Strašně jsem se bála, nebyl nikdo, kdo by pro mě šel (ale byla jsem dost stará na to, abych sama už jít mohla). Mamka mi o několik let později řekla, že o ulici za mnou šla babička. Pro jistotu .

Orientační smysl se ještě natrénuje !

No a ještě, že jsou dneska ty telefony, co?