Komentář, na který odpovídáte

03. 04. 2017 - 15:55
 

atraktivnistrasilka: Měla jsem spolužačky - dvojčata. Jedna bez druhé nedala ani ránu. V jejich případě se nedalo mluvit o nějakém sourozeneckém spojení, které my obyčejní nemůžeme chápat - tady šlo o ten zvyk, že vždycky všechno dělaly spolu, všude spolu chodily a všechno měly napůl. A tak se jednou stalo, že jsme měli jakýsi školní výlet (osmá třída, podotýkám), kam ale mohla jen jedna, protože druhá byla nemocná. Sraz jsme měli kdesi na Florenci. Světe div se, na srazík nedorazila ani jedna. Vlastně dorazila - o čtvrt hodiny později, ubrečená, že tu orientaci bez ségry prostě nedává.

Taky mi to připomnělo mě samotnou - v prváku, ještě neotrkaná, jsem jela z nějaké vernisáže v centru Prahy sama domů, bylo asi deset večer. Ježíši, já jsem se tak strašně bála! Ono zorientovat se ve tmě v centru Prahy, kde já to pomalu neznám, fuj... je mi špatně, jen na to pomyslím.
(Ale dneska už jsem frajerka a trefím dokonce i tam, tedy většinou, kde jsem nikdy nebyla!)

Holka je teda ale taky frajerka. Sice s asistencí, ale zvládla to obstojně, no. Já v jejím věku, ježíšku na křížku... radši nemluvit

Vaše odpověď

Přihlášení
jméno:heslo:ze serveru:
vaše jméno:
vaše www: http://*
opište kód:

Pozn.: označená pole nejsou povinná. Odkaz na www bude zobrazen pod Vašim komentářem, pokud se jedná o odkaz na blog.

Komentáře k článku: Ach to cestování