Nesnáším...

 Já to prostě nesnáším!
Odvézt Starší k našim, Mladší ke Koňákům a odjet od ní s vědomím, že budu tři dny v práci. No, spíš v zaměstnání, ale i tak.Prostě odvezu dítě hodinu cesty daleko, tam jí nechám a jedu pryč.
Jako, já vím, že je tam o ni dobře postaráno, že je u koní a že jí tam mají rádi, ale mě se prostě stejská!
Stejská se mi už v té chvíli, kdy s ní vstoupím do vrat, kdy ona jde za koníčkama a já do domu na rychlou kávu nebo prostě jen za krátkým předáním důležitých informací.
Stejská se mi ve chvíli, kdy vyjdu z domu a Mladší si hraje s Mufem a smutně se podívá.
Stejská se mi, když se s ní loučím a je mi hrozně smutno celou cestu domů. Tedy do práce.
Stejská se mi večer, když usínám a vím, že jsme 60 km od sebe.
Není to tak hrozný, když jsou u našich, to je jen přes půlku města a kdyby cokoliv, jsem tam hned.
Ale když je sama u Koňáků, je mi smutno a chce se mi brečet.

Howg.