Na hymnu mi nešahejte.

Teď jsem se rozčilila, ale neuvěřitelně. To když jsem se dočetla, že se Český olympijský výbor rozhodl, že si naši olympionici zaslouží hymnu delší, bojovnější, sebevědomější... Že si zaslouží postát na bedně o něco málo déle, než teď. No, nevím. Jestli chce ČOV, aby si naši sportovci mohli postát na zlatých stupíncích déle, možná by stačilo, kdyby se víc starali o to, aby si mohli postát častěji. Ester Ledecká to, pokud vím, letos, jako jediná, zvládla dvakrát. (Tím je míněna ta zlatá, samozřejmě.)

Podle oficiálního stanoviska, a teď cituji ze stránek ČOV: "Český olympijský výbor (ČOV) byl založen 18. května 1899. Dle Olympijské charty má rozvíjet a šířit olympijské ideály a zastupovat a zabezpečovat účast České republiky na olympijských hrách.
Zodpovědnost a role Českého olympijského výboru je však mnohem širší. Nově zastupuje zájmy českého sportu jako celku vůči státu. ČOV má za cíl zlepšení postavení sportu ve společnosti a jeho zpřístupnění nejširší veřejnosti. Usiluje o zlepšení financování sportu, a to zejména v oblasti mládeže." 
Že by v nejlepším zájmu českého sportu bylo, co a jak dlouho poslouchat na stupních vítězů?

ČOV se rozhodlo zkusit pozměnit jeden ze státních symbolů, protože ten současný nevyhovuje jejich představám. A hudební skladatel, který se tolik snažil je teď poněkud rozhořčen, když se dozvídá, že se nesetkává s ohlasem. Na jednu stranu ho chápu, snažil se, pravděpodobně v té nejlepší víře.Dal do toho všechno, dal všanc své schopnosti, své představy, svou touhu. 

Ale k princeznám se nečuchá a hymna se nemění. V době, kdy si připomínáme sto let vzniku naší republiky, by nemělo být na pořadu dne odmrštit (jako nevhodný) odkaz našich předků. Ano, jsem patetická, sama to cítím. Ale co chete od člověka, kterému se při zaslechnutí prvních tónů naší hymny lesknou oči a cítí knedlík v krku. Což se mi při poslechu Anděla páně 2, pardon, předělávky naší hymny, nestalo. To se ze mně dralo cosi úplně jiného. Podobně, jako když jsme jednou o Silvestrovské půlnoci omylem místo na ČT1 přepnuli televizi na Novu. To, co jsem zaslechla, by zasloužilo nejmíň pět let natvrdo za hanobení státního symbolu.

Každý národ má svou hymnu, řekněme - svůj styl. Marseillaisa je revoluční píseň, Španělská hymna je pochod beze slov, Anglická oslavuje královnu (a v případě, že by na trůnu vládl král, může se slovo "královnu" změnit na "krále". 
My tiše, klidně opěvujeme krásu naší vlasti. Co je špatně? Že nebouříme jako Francouzi nebo Slováci? Že nekřičíme? Že nebubnujeme? A co je na tom?
Nemyslím si, že je nutné neustále troubit do boje. Někdy je naopak milé být v klidu.

Možná je tenhle článek trošku nesouvislý a nejspíš najdu odpůrce. Ale to nevadí, to je v pořádku. Já jsem se hlavně potřebovala vypsat.

Jo a krásné Velikonoce vám všem