Starší a Lord Voldemort

 XXX Upozornění, až varování: Jedná se o výlev velice dlouhý, velice subjektivní a velice jednostranně zaměřený XXX

Lord Voldemort, neboli spolužák, který posledních půl roku Starší deptá snad už jen tím, že dýchá. Nutno říct, že stav je pravděpodobně vzájemný. Ještě vloni spolu vycházeli celkem přiměřeně, ale pak se to nějak zkazilo. Stále častěji si holčičky začaly stěžovat. Že LV tohle a tamto, jak příšerně se chová ve třídě a u učitelky mu to prochází, jak jim ubližuje, ale učitelka vidí a slyší jen to, že oni se brání. Protože LV si vždycky vyčíhá chvilku, kdy si učitelka odběhne.

Dokonce jsme byly i s paní Voldemortovou na koberečku a shodly jsme se, že by pravděpodobně ti dva potřebovali zavřít na chvíli do jedné vypolstrované místnosti, aby si už jednou provždy určili své místo na slunci. Nestalo se a situace se přiostřovala.

Někdy v dubnu jsem byla na koberečku já sama. Že prý se Starší chová ke spolužákovi tak ošklivě, až to hraničí s šikanou.
A to už jsem se vzepřela. Ne, že by Starší nebylo až do prdele, to ona umí taky pěkně seknout, ale na šikanu prostě nemá. 
Navíc, i kdybych dělila pěti všechno, na co si mi Starší stěžovala, pořád bych to viděla spíš na vzájemné velmi vyostřené vztahy, než na šikanu. A samozřejmě jsem Starší bránila.
"No, ale víte, on má Lordík nějaké psychické problémy (řečeno tónem Lordík je chudák a my mu musíme všechno tolerovat) a vaše Starší špatně zvládá stresové situace (řečeno tónem je to hysterka a ty nemaj nárok)"
"Ano, Starší má sklony k hysterii, to vím," připustila jsem, "ale vy jí znáte pět let a víte, kdy a jak se chová a co jí k tomu chování vede."
"No, ona je přecitlivělá..."
"Ona je hysterka.

Já vím. Nesnáší nespravedlnost a je říčná vzteky. Akorát nechápu, proč by měla pořád ustupovat ona, kdy mají v podstatě stejné problémy."
"Ale Lordík má psychické problémy a u té léčby chvíli trvá...."
"Ano, já vím, že u léků je třeba vychytat a upravit dávkování. Ale pořád nechápu, proč by měla Starší pořád ustupovat jen proto, že ona nebere léky."
"Ona se ale někdy chová ošklivě i k Rézince."
"Jistě. A když je Rézinka u nás, tak si zase ona dovoluje na Starší. Ovšem to vy nevidíte. Jenže ty dvě se štěknou a za pět minut o ničem neví. Holky si zase například stěžují, že Lord vyhrožuje Mladší, nadává jí a když se jí Starší zastane, tak jí Lord vyhrožuje, že jí zmlátí."
"To vám možná Starší řekla..."
"To mi neřekla Starší. To vypadlo z Mladší. Že je na ní Lord zlej. Jenže Mladší nechce nic řešit a přemlouvá Starší, aby nic neříkala."
"Pak já ale ovšem nemůžu tušit, že je něco špatně."
"A zkoušela jste se někdy Starší zeptat, PROČ se k Lordovi chová tak, jak se chová?"
"Ne, proč?"
To upřímně udivené "Ne, proč?!" mě poněkud rozstřelilo. Jakože jsme si našli viníka a dál neřešíme?
S paní učitelkou jsem se rozloučila s tím, že si se Starší opět pohovořím, k Lordovi se samozřejmě musí chovat slušně, ale rozhodně jí nebudu nutit, aby s ním kamarádila. 

Doma jsme to se Starší probíraly opravdu důkladně. Protože ta šikana, že jo.
"Ale já klukům nezakazuju s ním kamarádit. Mně je úplně fuk, že se s ním baví. Teda není, mě to štve, ale je to jejich věc, já jim to nezakazuju." rozbrečela se upřímně. 
Na její stranu se přidala i Mladší. Nakonec jsme došly ke shodě. Že má před sebou už jen čtvrt roku a to přežije. Vysvětlily jsme si, kam až může zajít a co je tabu, co může a co nemusí.
U Koňáků jsem si postěžovala taky a paní Koňáková byla těžce při Starší. Vzhledem k tomu, že už jí taky nějaký ten pátek zná a hlavně, že sama pracuje ve specce, i když ona s výrazně těžšími případy, a má vystudovnou speciální pedagogiku, dost se mi ulevilo, když mi vysvětlila, proč Starší chápe. Ulevilo se mi i proto, že jsem přece jen měla trošku pochybnosti, jestli netrpím mateřskou slepotou. Ale u paní Koňákové mám jistotu, že by mi s klidem napálila i tu šikanu, kdyby jí jen trošku zazvonilo, že by v tom mohla hrát roli.
A Starší se taky ulevilo, když jsem jí slovo od slova předávala vzkaz paní Koňíkové. A slíbila, že už to do konce roku vydrží.

Nevydržela.

Dva týdny před koncem školy mi přišla domů s tím, že se s Lordem poprala.
Smutný bylo, že si vybrala zrovna den, kdy jsem spala po noční asi tři hodiny a v ty čtyři odpoledne, kdy mi to oznamovala, jsem nebyla v úplně nejlepší rodičovské kondici. Nefrčela jsem s ní na chirurgii, nežhavila jsem telefony. Jen jsem si nechala vyprávět, jak to bylo a divila se, že nemá poznámku v žákajdě.
"Ale mami, Lord si začal."
"Jak začal?"
"On mě praštil pěstí. Já utekla na záchod a pak jsem se vrátila a praštila jsem ho taky. Mami, mě to strašně bolelo. A pak jsme se poprali."
Pravda je, že neměla ani moc viditelná zranění, zvracet nezvracela, spavá nebyla, spíš rozjitřená. 
Z praxe poučená, nechala jsem si to vyprávět několikrát. Ani se moc nelišila v detailech, pořád to sedělo stejně. Přišlo mi sice zvláštní, že mě neinformovala škola, protože bitka asi stála za to, ale nechala jsem věc přes víkend uležet s tím, že v úterý máme třídní schůzky, tak to tam probereme.
Probraly jsem to mnohem dřív.
V pondělí ráno mi psala Starší zoufalou SMS, že jí paní učitelka nevěří. A že si myslí, že ona napadla Lorda. A co má dělat?!
Napsala jsem "Vydrž!" a jala se shánět paní učitelku. Na tu telefon nemám, asistentka mi ho nezvedala. Zavolala jsem tedy přímo do školy. Zvedla to zástupkyně a jen jak jsem se představila, hned věděla, o co kráčí.
"Vy voláte kvůli tomu pátku, že?"
Přesně tak. Postěžovala jsem si, že nemám jak jinak sehnat paní učitelku, ale moc ráda bych to s ní řešila. Paní zástupkyně byla nápomocná a zdálo se mi, že je spíš při Starší. Že jí hned o všem informovala vychovatelka, která při incidentu byla. A že je škoda, že ti dva nevydrželi těch 14 dní do konce školy. 
Paní učitelka mi volala zpátky přewsně ve chvíli, kdy jsem se převlékala, protože jsem se chystala na propustku k lékaři. Morous mě v šatně pobaveně sledoval, jak zápasím s telefonem, oblečením, opaskem... Nakonec jsem se vším švihla a nechala si jen telefon u ucha. A trošku jsem začala řičet.
"No on mi v pátek volal Lordův tatínek, že musel s Lordem na chirurgii."
Jakože Lordův tatínek MÁ telefon na učitelku a já ne? Prosím?!
"Asi jsem taky měla jet s dítětem na chirurgii, že?"
"No to je asi zbytečné, ale Lordův tatínek byl. Tak já to teď musím vyšetřit."
"To už asi mělo být v pátek, ne?!"
"Já tu v pátek odpoledne nebyla... Ale teď to musím vyšetřit, musím se tedy zeptat všech zúčastněných..."
"To doufám, že uděláte. Protože podle Starší u toho byla paní vychovatelka. Takže doufám, že to prošetříte řádně."
"Já tedy hlavně musím počkat, až mi Lordův tatínek přinese lékařskou zprávu."
"To snad vyšetříte bez ohledu na to, co v té zprávě bude?"
"Hlavně se musím zeptat všech:"
"To budu jedině ráda. Protože Starší nebyla ten agresor."
"No ale Lordík na tom asi nebyl dobře."
"Paní učitelko, Starší je hlavně nešťastná, protože jí nevěříte. A já bych byla ráda, abyste jí alespoň vysvětlila, že závěry budete dělat, až se vyptáte všech."
"Ona vám volala? To je ale potvůrka."
"Když volal Lordův tatínek, je to v pořáku a Starší se nesmí na mě obrátit, když se cítí ohrožená?!"
"Tak jsem to nemyslela."
"No v to tedy doufám. Takže mi prosím dejte vědět, jak to bude dál."

Aby nevznikl omyl, jsem přesvědčená, že paní učitelka je dobrá učitelka. Umí naučit, ne, že ne. Problém je jen v tom, že v podstatě až do doby, kdy naše holky nastoupily, byla škola hlavně pro děti se zdravotními obtížemi. Pak škole přibyli i žáci s poruchami učení a chování. ADHD, autisti... A tam už je třeba jiný přístup. Nepochybuju, že se paní učitelka dovzdělávala a určitě dovzdělává. Ale na tuhle třídy, notabene v době, kdy díťátka lezou do puberty, to asi ještě nestačí.

Odpoledne mi paní učitelka volala, že po vyslechnutí všech zúčastněných se rozhodla věc vyřešit napomenutím třídního učitele.
"Doufám, že pro oba."
"Jistěže pro oba," trošku se podivila. "Musím to takhle řešit, protože se to stalo na půdě školy v době vyučování. Stát se to po škole na zahradě, ani bych jim tu třídní důtku nedávala. Ale nějak to řešit musím a tohle je ten nejlepší možný způsob."
S tím jsem souhlasila. Kdyby napadl jen Lordík Starší, řešila bych to ještě jinak. Ale Starší se bránila až krátce po útoku, takže nešlo o nutnou obranu, spíš o pořádnou rvačku. A bez ohledu na to, že jsem Starší naprosto chápala, tu třídní důtku si oba zasloužili.
"Jen bych vás ještě poprosila, abyste o té třídní důtce zatím Starší neříkala. Zítra je ten rodičák a děti udělaly představení. Tak bych byla ráda, aby si ho Starší užila v klidu a neměla ho zkažený."
"Samozřejmě."
"A přijďte prosím chvilku dřív, paní Lordovou jsem pozvala také, i paní vychovatelku, vyřešíme to v klidu všechny společně, z očí do očí."
"Samozřejmě, ráda."

"Tak jak to dopadlo," vítala mě doma nešťastná Starší.
"Dobře to dopadlo, neboj," protřepla jsem jí vlasy. "Ještě to zejtra doprobereme před rodičákem s tetou Dankou, ale paní učitelka ti věří."
"Neříkej jí teta Danka," vztekla se Starší. "Říkej jí paní Voldemortová."
"Tak to ne," vztekla jsem se já. "Že se vy dva nenávidíte je vaše věc. Já s tetou Dankou nemám problém a budu jí říkat, jak uznám za vhodné!"

Druhý den před rodičákem jsem měla přeci jen žaludek trošku na vodě. Ani se mi nechtělo.
"To zvládneš," ukázala Pája vztyčený palec. "Bojuješ přece za svý dítě."
"Jasně, že to zvládnu. Ale stejně už to chci mít za sebou. Z Danky strach nemám, ta je normální. Spíš se bojím, aby nenaklusal tatínek. Choťovi jsem taky zakázala tam jít. Voni chlapi dlouho nic neřeší a pak by sekali hlavy."

Schůzka dopadla líp, než jsem čekala. A asi i líp, než čekala paní učitelka. Taky vypadala, že by si nejradši dala panáka. 
Paní vychovatelka nám povyprávěla, jak to bylo, my si s Dankou posteskly, že jsme je měly nechat, ať se poperou mnohem dřív, místo abysme se je snažily nějak ukočírovat, paní učitelka trošku nechápala, že jsme obě tak v klidu. Ale už se popraly děti, tak přece se jí tam nepopereme i my. "Jak je na tom Lordík?"
"No, hele, docela dobrý. Já se nejvíc bála o koleno, to měl hrozně nateklý, bála jsem se, jestli mu nepraskly nějaký vazy. Ale dobrý. Manžel měl strach, protože Starší Lorda kopla mezi nohy, ale taky dobrý."
Snažila jsem se tvářit přiměřeně vážně popisu zranění, ale asi mi to moc nešlo.
"Paní Barjohová, Starší říkala, že to jste jí učili doma, kopnout někoho do rozkroku," pravila trošku káravě paní učitelka.
"Ano. Pokud jde o útočníka, který jí chce ublížit. To jí naučil manžel. Měl jí učit, že se má nechat znásilnit?"
"To určitě ne."
Danka už taky měla problém se nesmát. Koneckonců, odlehlo nám oběma. Lord si začal, Starší mu pak nezůstala nic dlužna. Obě děti jsou naštěstí víceméně v pořádku.
"Doktor se Lordíkovi divil, že se nechal takhle zmasakrovat od holky," přidala svou trošku do mlýna. "Kdybys ho viděla. Samá modřina, šrám na tváři, koleno nateklý."
"Promiň," omluvila jsem se za Starší a myslela jsem to upřímně.
Paní vychovatelka se přinala, že se v první chvíli dokonce bála mezi ty dva skočit, aby jednu taky neslízla. A že některá slova, kterými se častovali, ještě ani neznala.
A paní učitelka přiznala, že podle učitelky na hudebku pak ve třídě zavládl mír a pohoda. Jako by se vyčistil vzduch, půl roku rozkolísaný napětím mezi Lordem a Starší.
Při loučení pak paní učitelka trošku nechápavě koukala, když jsme si s Dankou domlouvaly, že se za mnou po prázdninách někdy staví v práci na kafe, až bude mít čas. No ale popraly se děti, my ne, tak co.

Po rodičáku, docela úspěšném, protože děti si opravdu připravily několik scének a Starší, coby scénárista a režisér zářila ("Řekla jsem dětem, že připravit besídku není úplně snadné, že někdo musí vymyslet a napsat scénář a co myslíte? V pátek jsem to řekla a v pondělí mi ho Starší položila na katedru."), jsme si s pár maminkami a dětmi ještě zašly na jedno do hospůdky naproti škole. Starší byla před maminkama za borku (což jí tedy neřeknu, abych jí moc neutvrzovala v násilíném řešení problémů) a co jsem se od nich dozvěděla o Lordíkovi, byla pro mě Starší frustrace a reakce mnohem pochopitelnější a omluvitelnější.

Doma mi ještě zbývalo připravit Starší na tu třídní důtku. V první chvíli byla úplně nepříčetná vzteky, proč má třídní důtku ona, až to Choť nevydržel. "Málem jsi ho zabila, tak se nediv. Kdyby ti dal jednu on a ty jemu druhou, tak to bylo smetený ze stolu a nic se nedělo. Kdybys na něj vzala židli, jak jsem ti radil, už si mohla bejt v děcáku a my v kriminále."
"Já bych šla taky do děcáku?" starala se Mladší.
"Tys jí radil, aby ho vzala židlí?" starala jsem se já.
"A ta třídní důtka je do žákajdy nebo na vysvědčení?" starala se Starší.
Choť bouchnul dveřmi a šel na pivo.

Trvalo mi dva dny vysvětlit Starší, proč je jenom fér, že mají třídní důtku oba. A že tatínek s tou židlí pravděpodobně žertoval. 
Mému otci jsem dodnes nedokázala vysvětlit, že by neměl za extempore s Voldemortem Starší finančně ocenit.

A už se jen děsím toho, s čím přijde Starší z nové školy příští rok.

PS: Od září jsou obě holčičky přihlášené na sebeobranu.