"Umění potěšit"

29. květen 2016 | 03.55 |

Při příchodu do práce pobaveně konstatoval kolega, že jsem nějaké ranní ptáče. 
A chápavě pokynul hlavou, když jsem jen suše okomentovala, že jsem vezla děti na víkend k našim a moje matka mě zase potěšila.
Kafe jsem si u nich uvařila jen proto, že jsem nechtěla dotčeně odejít hned po deseti minutách a dopila jsem ho ještě horký, s výmluvou, že si potřebuju v práci dodělat nějaký papíry.
Moje maminka totiž stále ještě jede podle Matějčkovo výchovy: "Říkejte jim, co dělají špatně, oni se budou snažit se napravit." Myšlenka je to sice možná dobrá, ale přílišná implementace do praxe jí prostě škodí. Tuším, že jsem kdysi četla článek o tom, kterak tuto teorii sám pan profesor odvolal. 
Na mě v podstatě fungovala tak, že jsem se po pár letech přestala snažit úplně. Ať jsem udělala, co jsem udělala, nikdy to nebylo dobře, stále bylo co napravovat. 
A velice pravděpodobně je stále co napravovat i teď, přestože jsem velká holka, máma dvou báječných holčiček, zaměstnaná, vdaná, ubytovaná, bez dluhů. Očividně to nestačí. Očividně jsem toho v životě málo dokázala, neboť jiní mají ty děti mnohem, ale mnohem dál.
Začne-li mi moje maminka vyprávět, čeho opět dosáhla dcerka její sestřenice, nahodím úsměv, kývám a maximálně suše prohodím, že já sice neumím deset řečí a nejezdím po světě, zato mám skvělýho manžela a dvě úžasné děti.
Začne-li mi maminka předhazovat, co všechno pro ni a pro otce vykonal bratr, nezaječím, ale pochválím brášku, jak je hodnej a šikovnej.
Přimějou-li mě naši přijet na celorodinné posezení na chatu a při té příležitosti si maminka chválí, jak je ráda, že si se snachou rozumí, že takhle si se mnou nikdy nerozuměla, poplácám jí po rameni s dovětkem, jak jsem ráda, že konečně našla spřízněnou duši.
A když je táta smutnej, že za nimi nejezdím častěji, pohladím ho a řeknu mu, že ho mám ráda.

Ne, že by byla máma macecha macechovitá, navzdory jejím snahám vychovat ze mně nadpozemsky dokonalou bytost (anebo ve mně zašlapat zbytečky sebeúcty, abych byla povolnější a snáze řiditelná, to fakt nevím) je úplně normální máma, jako všechny. 
Jen někdy mi ta dobrá duše dává neuvěřitelný kouř a já se marně snažím přijít na to, PROČ?!
Když už přeťápla tu hranici, kdy jsem si nechala srát na hlavu, řekla jsem konečně dost, přepižlala pupeční šňůru a rázem se mi volněji dýchalo. A protože mé DOST bylo vážně velmi kategorické, dala si maminka chvíli pokoj. Tedy, hned poté, co zjistila, že to myslím vážně a na svém DOST si trvám. A nějaký čas se ke mně chovala jako k lidské bytosti a ne jako k dceři (abych parafrázovala Ivanu Chýlkovou z Perfekt days). 
Jenže, být pořád ve střehu a držet někoho u huby mě vážně nebaví, takže pomaloučku polehoučku mamička začala vystrkovat drápky. A byly jsme tam zas. A já si zase musela dupnout. A pak zase byla chvíli hodná.
Teď má zase období vystrkování drápků...

"Byla u nás na návštěvě Jaruška," pravila ta dobrá duše, co mě porodila, "A Jaruška říkala, že jsi hrozně podobná babičce Filoméně." (Babička Filoména nás upřímně nesnášela, byla na nás zlá a vůbec - neměla jsem jí ráda. Babička Filomena byla samozřejmě tatínkova maminka.)
"Jo, to asi jsme, to víš, geny. Mladší je jí taky podobná."
"No, ale Jaruška říkala, že ty jsi celá ona."
"Tak asi jsem, když to říkala Jaruška."
"No, ale ty to nerada slyšíš."
"Proč? Mně to vůbec nevadí."

Celou dobu jsem mluvila klidně, bez emocí, s mírným úsměvem. Hlavně proto, že jsem viděla, jak máma šťastně čeká, jak se zachovám. A že naši diskuzi smutně sledoval táta. Jo, jasně, Filomena byla kráva, ale byla to jeho máma, a už je mrtvá, tak co ho budu trápit. 
Ale měla jsem chuť začít vřískat.
Proč mi to máma proboha vykládá, když to podle ní nerada slyším?! Proč jede tenhle dvojboj: tátovi ublížit a mě nasrat?!

A tak jsem do sebe kopla ještě horký kafe, rozloučila se s holčičkama, pohladila tátu a jela radši do práce.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: "Umění potěšit" hroznetajne 29. 05. 2016 - 10:06
RE: "Umění potěšit" barjoha 29. 05. 2016 - 14:31
RE: "Umění potěšit" tlapka 29. 05. 2016 - 17:05
RE: "Umění potěšit" barjoha 29. 05. 2016 - 20:31