A zas ta prokrastinace

 Tak jo, mám hroznej skluz. 
Letošní prázdniny byly hrozně boží a nástup dětí do nových škol zase příšerný, takže témat na články (a rozepsaných článků) je dost a dost, ale můj blogový blok tak nějak stále trvá. Mám chuť psát, ale nějak mi to nejde. 
A objevla jsem další úžasný prokrastinační důvod.
Seznamte se - Nashville.
Šest sérií plných klišé. Máme tu osudovou lásku, alkoholika, silnou ženu, gaye, osudovou lásku, přátelství, nemanželské dítě, politiku, pletichářskou mrchu, něžnou světici, osudovou lásku, mám tě rád, musíme si promluvit, vezmeš si mě, jsi tak talentovaná, musím zjistit, kdo vlastně jsem, svatbu, rozchod, útěk od oltáře, protože osudová láska, totálního záporáka, slizouna, věrného přítele, drogy, kolapsy a osudovou lásku. 
A taky krásný ženský, strašně sympatický chlapy a spoustu super muziky.

Jak říkám, jedno velké klišé, ale dohromady to funguje úplně báječně. Alespoň mě Nashville chytil a nepustil. 
Zamilovala jsem si Deacona, Ryanu,dokonce i Juliette, fandila jsem Averymu, bylo mi líto Taddyho, štvalo mě, když Bucky... no to je jedno.
A klidně se přiznám, že poslední písnička posledního dílu poslední série mě rozstřelila tak, až jsem i pár krup uronila.

Prostě, pokd máte cca 83 hodin volného času, zkuste Nashville. 
 

A tady jako malá ochutnávka důvod, proč jsem začala na Nashville koukat: