5.8. 1930 se narodil Neil Armstrong, 5. 8. 1619 vojsko českých stavů zvítězilo nad císařskou armádou v bitvě u Dolních Věstonic, 5. 8. 1888 podnikla Berta Benzová jako první řidička! 106 kilometrů dlouhou jízdu z Mannheimu do Pforzheimu.
Cítíte, jakej má ten den potenciál?! A kdo jsem já, abych odporovala potenciálu?
Zatímco Berta si na cestu přibrala své dva syny a vyrazila bez vědomí manžela, já vyrazila s Rebi a Choťovým požehnáním. (Dá-li se věta: "Hlavně už jeďte!" brát jako požehnání.)
Na rozdíl od statečné Bertičky jsme my dvě nemusely "tankovat" v lékárně, ani sponou do vlasů čistit zanesený karburátor, už vůbec nemluvím o častém dolévání vody, protože o perfektní stav "naší" Berty se postaral zavčasu Choť, dobře si vědom, co by se dělo, porouchat se nám auto někde na půli cesty.
5. 8. 2020 v 9:45 jsme tedy mohly vyrazit na trasu Plzeň - Ostrava, což Rebi nezapomněla zdokumentovat s varováním pro moravskou odnož naší báječné rodiny, aby se vědělo, že "ony fakt jedou"!!!!
Trasu Plzeň - Hradec Králové mám z předchozích let najetou takřka profesionálně, proto mě ani (moc) nepřekvapily objížďky a objížďky objížděk na trase. Prahu jsme projely bravurně a 2,5 hodiny od výjezdu už jsme se občerstvovaly na MOLu v Bříství. Až potud se cesta nelišila od jiných tím směrem. Ale už o dvacet minut později, ve 12:35 to přišlo.
"Vždycky jsem se chtěla podívat do Chlumce nad Cidlinou a nikdy mi to nedovolili," stěžovala jsem při pohledu na návěst.
"Taky jsem nikdy nebyla v Chlumci nad Cidlinou," přizvukovala mi Rebi.
V 13:02 jsme posílaly do Ostravy kvízový dotaz s fotografií a dlužno dodat, že Tlapka se na nápovědu "Nic pro sedláky" chytla okamžitě.
Jak už nám tak padaly ty správné karty, prohlídka začínala v podstatě vzápětí a navíc jsme vyfasovaly moc milou a sympatickou průvodkyni. Přiznám se, že jsem tak nějak čekala líčení té slavné sedlácké bitvy, ale o té nepadlo ani slovo. Zato nám slečna průvodkyně naházela takových perliček z rodinného života Kinských, až jsem se tetelila blahem. Blaženě jsem se usmívala a asi jsem vypadala dost podezřele, protože se nás přišla průvodkyně zeptat, jestli už jsme tady někdy byly, že jí tak přikyvuji a usmívám se u toho. Nejspíš si myslela, že jsem nějaká průvodcovská kontrola :-D. Ne, nejsem kontrola. Jen mě potěšilo, že jsem poznala práci Jana Blažeje Santiniho. Taky se, jako už tisíckrát, potvrdilo, jak jsme s Rebi naladěny na stejnou vlnu. Sotva jsem si totiž pomyslela, že na Karlovu Korunu NESMĺM vzít Mladší, protože je stejný magor do koní jako Kinští a to by si průvodkyně teprve užila, šeptla mi Rebi do ucha dost podobnou připomínku.
Pravda je, že díky Karlově Koruně jsme se dost zdrželi oproti plánu. Přece jen, prohlídka zabere nějaký čas, psaní pohledů pod dohledem místních pávů taky a to už vůbec nemluvím o hledání nějaké slušné restaurace na pozdní oběd. Doporučená hospůdka nás ale nezaujala, štěstí jsme měli až o několik kilásků později v Motorestu U Rychtáře. Tam to byla taková paráda, že jsme se hned musely pochlubit Ostravě, proč ještě nejedeme. Ale holky byly zlaté a zdržení nám odpustily.
Taky se znovu ukázala, jaká je Rebi skvělý parťák do nepohody. To když jsem se zamotala při pokusu najít správnou cestu a z frustrace jsem začínala být pěkně protivná. Rebi jen s tím svým milým úsměvem, který mě pokaždé uklidní, vytáhla Apolenu a navedla nás na dálnici. Navíc průběžně konfrontovala postupné cíle s Ostravou a mě navigovala krátkými účelnými větami. (To blaho oproti Mladší, která, když už musí navigovat, jede stylem - "hm, tady někde asi odbočit, ale kam, to nevím...")
Zlatá mamka nám jela naproti na benzinku, protože k nim by nás prý přes rozkopané silnice navigace nedovedla. Čím víc se blížily hranice, tím víc jsem se bála, abych tu správnou benzínku neminula, protože, jak psala Tlapka: "Až uvidíte moc W už jste v Polsku."
Ale ač jsme se oproti původnímu plánu dost zdržely, na pokraji smrti hladem, na pokraji smrti vysílením, najednou jsme vjížděly na správné parkoviště, kde už na nás čekala Mamka. Byla jsem vyplivnutá, vykoukaná, ale z auta jsem vyskočila jako srnka a chudák Mamka nevěděla, kterou z nás objímat dřív, jak jsme se jí s Rebi vrhly okolo krku.
Byla středa 5. 8. 2020 a byly jsme doma!
