Barjoha | Já se z toho snad picnu...

 Sedíme si tak v klidu u televize, gratulujeme si, že není ještě ani půl desáté a holčičky už jsou v posteli... a v tom mi pípne zpráva: "Prej jdou zejtra na výlet, víš o tom něco?"
No to jsem o tom tedy nevěděla nic. Dneska jsme si vyrazili na rodinný výlet k zubaři, proto nebyly holčičky celý den ve škole. Žákajdu jsem jim kontrolovala včera, žádný výlet tam na pátek napsaný neměly, o ničem ani nemluvily. A to jinak veškeré aktivity, které je ochuzují o učení ochotně a radostně hlásí. Šla jsem je jště vyzpovídat do pokojíčku, ale ze zmateného vyprávění, že něco je v plánu, ale ještě nic není jistý, jsem moc moudrá nebyla.
Naštěstí mi vzápětí zvonil telefon: "Došlo mi, že holky nebyly ve škole, tak jsem ještě zavolala Olině," hlásila Karlička. "Na vejlet se jede, sebou batoh, sváču, pláštěnku a lístky na MHD."

Zaplaťpánbůh za to naše neformální SRNŠ (Sdružení Rodiček Nepřátel Školy). Čas od času uspořádáme u některé z nás dětinec, což je to samé, co babinec, ale i s dětmi, po telefonu řešíme domácí úkoly a občas v sedm ráno domlouváme dodání nějaké veledůležité chybějící školní pomůcky, o jejíž absenci se děti zmínily jen tak mimochodem při snídani. Teď jsem se v půl desáté dozvěděla o zítřejším školním výletě. Sice bych byla radši, kdyby takové věci měly děti zapsané v žákovce, nebo kdyby mi paní učitelka alespoň poslala mail, ale co už.

Stejně jako děti už se nemůžu dočkat prázdnin. Tohle období absence řádu, kdy si už zas tak moc neučí, domácí úkoly dostávají jen nepravidelně, po různu vyjíždějí na výlety a vůbec nejde o žádnou pravidelnost, mě prostě ničí. 
Když už má bejt anarchie, tak pořádná a ne aby chvíli byla a chvíli nebyla. Mám toho dost a CHCI PRÁZDNINY!!!