Prázdniny jsou tu

8. červenec 2016 | 17.15 |

 a s nimi i první výprava...

Co se týče rozvíjení popracovních vztahů, v těch jsem nikdy moc nejela. tedy, abych nekecala, než přišly děti jsem občas s kolegy po práci zašla na kulečník nebo na kuželky, nebo prostě jen jednou za čas s kytarama do hospody. Občas jsme se vrátili domů až k ránu a vždycky byla sranda. Ale že bych někdy s nimi jela na vodu nebo na kola nebo na nějakou delší akci, to tedy rozhodně ne.
Vlastně jediná kolegyně, s kterou jsem trávila spoustu času byla nejdřív kamarádka a až pak kolegyně. To je jinej level.
Čím jsem starší, tím víc si hlídám s kým se budu stýkat.
Proto jsem sama sebe překvapila, když jsem s Pájou začala plánovat víkend u nich v Pozdrhovicích.
Jo, dobře, hlavním motorem bylo to, abych měla pro holčičky nějakej program. Ale ten víkend byl tak fajn, že jsem ani nečekala (a mám další místečko pro případ krize, Tlapko).
V první řadě byly holčičky naprosto bezvadné parťačky. Žádné hádky, žádné "užtambudem" dotazy, Starší pomáhala s navigací (no dobře, v automapě četla prvně a než se zorientovala, byly jsme takřka v cíli, ale snažila se  a to se počítá). Kupodivu jsme zakufrovaly až dvacet metrů před cílem, ale od čeho jsou mobily, no ne?

A pak už jen samá pozitiva a sociální jistoty:
1) Pája je doma stejný odkladač jako v práci. Věci všude. Je to tak milé, vidět stále stejný modus operandi...
2) Pája má doma několik psů, kteří vyžadují drbání a mazlení. Pro naše holčičky naprostý ráj...
3) Má alergie na kočky se nevztahuje na Pájiny Britky šedé. Nebo modré. Prostě nějak barevné. Každopádně jsem z jejích tří koček a tří koťat ani jednou nekýchla, ani      Zodac jsem nepotřebovala. Super...
Kočka a já

4) Pája má na zahradě trampolínu. OBROVSKOU. Tak velkou, že se v ní děti ztrácely a mě nechávaly napospas knize...
5) Na malinovejch a jahodovejch plantážích jsme si mohly volně trhat a sníst, co nám přišlo pod ruku. Ze zahrady to prostě chutná nejskvělejš...
6) Ráno, v poledne, večer... kdykoliv jsem si mohla uvařit kafe a na terase se ponořit do knížky. Každýmu to bylo jedno a všichni mi to přáli. Dokonce i holčičky.
7) Páji rodiče jsou milí a přátelství a přijali nás do svého úlu jen z toho prostého titulu, že nás přivedla Pája. To jim bohatě stačilo. Nádhera.To nebyla žádná příšerná zdvořilostní návštěva. Seděla jsem na zápraží, nohy si opírala o jejich Novofoundlanďáka, občas ho podrbala, koukala, jak se holčičky cachtají v bazénu (a nikoho nepohoršilo, že jsem tam Starší hodila v oblečení, když plavky neměla a ve spoďárech se styděla), pila jsem kafe a nemusela se s nikým bavit víc, než ze zájmu. Holčičky se směly potulovat po hospodářství a krmit králíky a chovaly se naprosto  mile a zdvořile.U Páji rodičů jsem pochopila, proč je Pája taková, jaká je a bylo to příjemné zjištění...


8) Holčičky nebyly protivný ani večer, i když jsme je nechaly vzhůru, jak dlouho samy chtěly...
9) Večer jsem vytáhla kytau a i když jsem hrála to, co Pája nezná, stejně říkala, že se jí to líbilo...
10) I když celou sobotu střídavě pršelo, Pája vymyslela program, s kterým byli všichni spokojený a nikdo nebyl zklamanej...
11) Zmoklí jsme skončili v cukrárně a děti ryčely smíchy při mém výkladu teorie: "Domýšlej důledky svého jednání!" Miluju, když se děti smějou...
12) I když se příšerně ochladilo, stejně jsme večer zase seděli na terase, po večeři jsem zase vytáhla kytaru a vzpomínala na písničky, které budou znát i ostatní. A zase všichni říkali, že se jim to líbilo...
13) Starší usnula na lavičce se psem pod hlavou místo polštáře. Pohled na ně byl neuvěřitelně dojemnej a sladkej. Když jsem začala hrát naší oblíbenou písničku, otevřela Starší oči, spokojeně řekla: "Jéééé..." a zase usnula...
14) Loučení naštěstí proběhlo stylem. "Tak čau...", což je jedinej způsob, kterej mi vyhovuje. Cokoliv nad pět minut je blééé...
15) Holčičky byly na zpáteční cestě stejně skvělé, jako na cestě tam...
16) Pobavila jsem pumpařku výkřikem: "Ještě že vás, děti, mám. Co já bych si jinak s těma penězma počala..."
17) Choť po dobu naší nepřítomnosti pověsil poličku, což mi sliboval už dva roky...
18) Choť ani nenadával, když jsem přiznala hýření v Decathlonu (výbava na koňskej tábor holt něco stojí, no. Ale co, byly čtvrtletky...)
19) Holčičky za celý víkend neviděly TV, PC, ani tablet. Což si ovšem doma hned vynahradily...
20) Po návratu domů jsme se ani nepohádaly, jak je naším milým zvykem...

Prostě perfektní první prázdninovej pobyt....

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře