Děti jsem odvezla na tábor...

14. červenec 2016 | 05.00 |

 A padla na mě depresička.
Prostě mě mrzelo, že byly tejden u babičky, a hned další den, co jsem si je vyzvedla, je zase předávám někomu jinýmu. Jo, jasně, potřebuju vykrejt ty dny, co si nemůžeme vzít dovolenou a u babičky i na táboře jim je fajn a těší se tam, ale mě se prostě stejská. Chybí mi.
Můžu se pořádně prospat a když mám volno, můžu číst knížky, až se hory zelenají, ale stejně projdu děcákem a je mi líto, že je nevidím, jak si hrají s koníčkama, že neslyším jejich dohady, že je doma prostě ticho.
Zuby nehty se držím hesla: "Žádné zprávy - dobré zprávy", ale moc mi nepomáhá, že podle "bratrů Norů" na yr.no má už dva dny pršet zrovna v těch místech, kde holčičky táboří.
Když už jsem byla nejvíc na trní, poslala jsem SMS Páje, která bydlí zhruba tak 20 kilometrů od tábora. Prý tam pršelo jen chvilku večer, alespoň podle její příbuzné, co bydlí přímo v místě. A jak je Pája úplně zlatá, že je počasí v pohodě mi zjišťovala ještě i dneska, než jela do práce.
Jenže ono už od večera prší. A docela vydatně. A já jsem prostě stará nervóza.
Takže jsem zavolala jednomu z dalších rodičů. Nevzal mi to. Dobře mi tak.
A jiná rodička mi pobaveně sdělila, že nemají ani tušení, jak se jejich mláděti daří a hodlají to zjistit až při návratu.
První rodič se pak taky ozval. A stejně jako rodička č. 2: "Nevím a netrápí mě to. Kdyby bylo něco špatně, ozvou se."

Takže jedinej hysterickej rodič jsem tu já. Cifix. Aspoň, že jsem vydržela nevolat přímo na tábor.
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře