Narazila jsem na video smějících se mimin.
A pouštěla jsem si ho blaženě dokola a dokola a usmívala jsem se přitom jako pitomec.
Není snad hezčí zvuk na světě než dětskej řehot. A vzpomínala jsem přitom na svoje děti, jak se šťastně řehonili, když jsem jim dělala opičáky a jak jsem jim ty opičáky dělala pořád dokola, jen aby se holky řehtaly.
Prdlání na bříško koneckonců milujou dodnes, i když už to jsou školačky a je-li nám mizerně, vyhlásíme "HAMBÁČ". To znamená, že na sebe naskáčeme na valnou hromadu, hlásíme, kdo je spodní a vrchní houska a kdo je masíčko a poctivě se střídáme, dokud nás mizerná nálada nepřejde.
Kéž by všechny děti na světě mohly v klidu hlásit "HAMBÁČ".