Barjoha | V kině

Po delší době jsem s holčičkama vyrazila do kina. Tak trošku jsem doufala, že budu mít zase levnější lístky, když jsem měla ty narozky, ale zřejmě to platí jen v ten den, protože sleva nebyla.  Ale co už, nezblázním se...
Kupodivu byl celkem plný sál, což mě mile překvapilo, většinou se bojíme v sále my čtyři a pár dalších zoufalců, narváno bylo jen na Mimoně a Hvězdný války.
Kromě filmu mě bavilo pozorovat i okolí.

Ob sedačku od Starší seděl klučina, možná tak pětiletej. Ve chvíli, kdy jsme dosedaly, od něj odcházel pán, zřejmě tatínek. Měla jsem za to, že si jen odskočil a vrátí se, ale už skoro začínaly reklamy a kluk byl pořád sám. Nedalo mi to.
"Hele, juniore, ty jsi tu sám?"
Kluk horlivě zakýval hlavičkou.
"Tak kdyby se ti chtělo na záchod, tak mi řekni, já tě doprovodím."
Znovu zakýval, ale pak se šťastně propadl do děje a celých devadesát minut pro něj nic než plátno neexistovalo. A zuřivě jásal, mračil se a komentoval eskapády Mazlíčků.

V řadě nad námi to bylo opačně. Holčina, tak přibližně pětadvacetiletá seděla vedle očividně své babičky. A babička byla úplně stejně boží jako ten klučina. Komentovala, lekala se, diskutovala s hrdiny. Moc se mi líbila. A taky se mi hrozně líbila vnučka, nesnažila se babičku umravnit, jen se usmívala. Po skončení filmu hezky zvolna a trpělivě kráčela s babičkou po schodech, pak spolu šly chodbou a já jim hrozně záviděla.
Protože já už babičku nemám. A nikdy mě nenapadlo vzít ji do kina. Tuhle holku jo a ještě vybrala film, kterej se babičce líbil. Možná to babička měla taky k narozkám.