O mých dětech a jiné zvířeně

29. srpen 2016 | 21.26 |

Sebekriticky musím připustit, že ač jsou cácorky rozmazlené až běda, některé aspekty jejich výchovy se  nám celkem povedly.
Například - umí plavat. Mimo jiné, tedy. Kromě jiného už cca od pěti let zvládnou menší nákup, od třetí třídy se samy vypravují do školy, po škole trefí na hřiště, na skauta.... Tak nějak mám pocit, že to je celkem normální. 
Tenhle víkend jsme zase trávili u Tádovců. Aby toho nebylo málo, spolu se zbytkem jejich rodiny. Což mimo jiné čítalo šest dalších dětí. Dvě z toho byly mimina, u těch jsem nějaké zvláštní schopnosti nepředpokládala, ale u těch ostatních (celkem naivně) ano.
Zejména, když jsme v tom příšerném parnu vyrazili k jezírku.
"Teto, můžu jít s váma?" poprosila mě Františka.
"Jestli umíš plavat a máma tě pustí..." neviděla jsem v tom problém. Vzhledem k tomu, že maminka zdárně ignorovala kohokoliv, kromě miminka, mohla jít Fanny s námi. A rovnou se k nám připojili i ostatní, byť jsem dost sveřepě tvrdila, že jsem ochotná se starat jen o plavce.
"Ona umí," mávla rukou matka dalšího děcka.
"Voni si budou jenom máčet nohy," fňukla Andy.
"Ale já si fakt netroufnu hlídat i neplavce."
Stejně se k nám vecpaly všechny děti. Starší byla dost zpruzelá a já se jí ani nemohla divit. Na druhou stranu jsem zase chápala děcka, že se chtěj ochladit a vypadnout z ovzduší rodinného krbu. 
Mělo mi být hned podezřelé, že ty dvě "plavkyně" si berou velké nafukovací kruhy, ale protože naše holky mají podobné na blbnutí ve vodě, nikoliv jako záchranné pomůcky, hned mě to netrklo. Až u vody.
"Proč máš kruh, když umíš plavat?" udeřila jsem na holku.
"Já umím jenom s kruhem," připustila bezelstně a pak se divila, že jí ženu z vody.
Ale prostě jsem odmítala mít ve vodě šest dětí, když jsou z toho čtyři neplavci.
Takže jsem si to ani nežila s holkama, protože jsem nemohla pořádně blbnout nebo plavčit, když jsem musela pořád dávat majzla, aby mi ti čtyři nespadli do vody.
A nepovedlo se  nám za celej víkend zmizet k vodě jenom ve třech.
Ta o něco lepší varianta nastala, když se k výpravě k vodě přidali i někteří ostatní rodiče. 
To se Andrejka tak dlouho odhodlávala, namočit si nožky, až jsem to nevydržela a stáhla jí i s kruhem do vody. Sice chvíli držkovala, ale nakonec byla ráda a rochnila se. Ne tak její bratr. Ač měl kruh a já ho pevně držela, hystericky řval, že se bojí, že se topí a že ho chci zabít. V tom skoro nelhal.
Andy ho okamžitě běžela zachránit a málem se zabila sama, protože vody tam moc nebylo.
A přestože už se Táda skoro uklidnil, ve chvíli, kdy viděl maminku zas rozjel hysterickej řev. Chytl Andreu okolo krku tak, že jí málem uškrtil a odmítal se pustit, i když matka už jen stěží sípěla a dusila se.
Vyhnala jsem je z vody oba a Andreu seřvala.
Jo, připouštím, nebylo to ode mně hezký, ale to byste museli vidět vítězný Tádův výraz, když ho šla maminka zachraňovat. 
To dítě se prostě NECHCE naučit plavat, protože by nemohlo bejt závislý na mamince. A z toho samýho důvodu Andy nechce, aby se Tádík s Andynkou osamostatňovali. Protože by už na ní nebyli závislí.
Ona je prostě ta světice, která svým dětem dopřává full service.
Co na tom, že děti v šesti a devíti letech neumí plavat. Co na tom, že jsou ty děti závislý na tableu (dle maminky jsou prostě extrémně šikovný na technický věci), co na tom, že jim každou větu musí desetkrát opakovat, než jí vůbec začnou vnímat, co na tom, že si dítě není ochotný nést ani blbej nafukovací kruh, když je u toho maminka.

Já už nechci jezdit někam, kde si nemůžu vážit lidí, s kterými trávím čas. Nechci jezdit někam, kde si děti dělají z rodičů slouhy. 

Ale po tomhle víkendu si zase o něco víc vážím své rodiny, svého skvělého manžela a svých báječných dětí. 
Jsem ráda, že je mám a že jsou takový, jaký jsou.

 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře