Dneska jsme s kolegyní provedly aktivní kroky vedoucí k interpersonálním změnám.
Jak už jsem psala posledně, vždycky se mi víc vyplatilo čekat, co život přinese, ale někdy člověk prostě musí jít tomu štěstíčku naproti.
O pauze jsme zašly k šéfce do kanclu a požádaly jí o výměnu Staronového kolegy za kolegu z druhé skupiny. Šéfová na nás vzhlédla od stolu se svým typickým nevyzpytatelným pohledem a čekala. Tak jsme nanesly důvody, proč stojíme o Morouse a nestojíme o Staronovýho. Do karet nám mimo jiné hrálo to, že Morous není zrovna oblíbenec a se svým vedoucím si lezou vzájemně na nervy (o moc víc, než my dvě s Parťákem).
Čekaly jsme všechno možné, ale šéfová nás převezla. "Od prvního?" zeptala se jen a zapsala si to do kalendáře.