Pokroku vstříc...

 Četla jsem takový hezký článek o změně začátku vyučování. Diskuze PRO a Proti. Já jsem teoreticky proti (i když teď už mi to může být jedno, holky to doma ráno zvládnou v pohodě), ovšem v praxi...
Ráno se mi vstávalo na budíka až překvapivě dobře, holčičky už byly vzhůru, tak nějak víc v pohodě než jindy jsme posnídaly, i do té školy jsme se vypravily včas.
Dokonce tak včas, že ještě u autobusu nestál nikdo z našich obvyklých spolucestujících. I ten autobus byl mile poloprázdný. Ani před školou se nesrocovaly davy...
Deset minut před začátkem školy už mi to bylo hodně divný, holčičky žertovaly, že je třeba vyučování zrušený a my o tom nevíme.
Jo, prd. Zkontrovala jsem si na hodinkách i MALOU ručičku, ne jen tu velkou. Pro jistotu jsem si to ověřila ještě na mobilu a jen jsem hlesla: "Není 7.50. Je 8.50!"
Mladší se začala chechtat a Starší prohlásila: "To je trapný. Vezmeš nás domů?"
No, nevzala jsem. Prostě jsem zazvonila na třídu, ať jim přijdou odemknout budovu a celou cestu domů jsem se pochechtávala.