Barjoha | Sourozenecká láska

 Po včerejší hodině a půl na novém kroužku bolí Starší celej člověk.
"Jako chápeš, dvě minuty jsme museli klikovat." 
Sama neví, jestli je víc unavená, nebo hrdá, že to zvládla.
Ujistila jsem jí, že přesně vím, jak jí je. Podobně mi bývá jednou za rok po testech fyzické kondice. Zejména Jacíkův motorický test je pro mě, notoricky motorické střevo, děs bída a utrpení.
Jacík, kterému v práci přezdíváme ĎASĺK, Starší zaujal natolik, že si ho chtěla vyzkoušet.
Náš smích a výkřiky: "To bolí, to nejde...." a "Jeď, to dáš...." vylákaly Mladší z jejího doupěte.
Chvíli nás se zájmem sledovala, pak káravě pronesla : "Mami, tohle vypadá na tejrání dítěte..."
Načež spiklenecky zašeptala: " Děláš to dobře, pokračuj!"

:-D