Je mi hrozně

2. říjen 2016 | 09.37 |

 Když byla Mladší naposled u Koňákových, vyplynulo tak nějak z meritu věci, že jí podepíšu (a zaplatím, samozřejmě :-D ) členství v jezdeckém klubu. Však už bylo na čase, věk na to konečně od září má.
Jasně, že měla obrovskou radost. A hned se na místě dohodlo, kdy a jak často bude jezdit.
Člen klubu může docházet denně, ale vzhledem k tomu, že ke Koňákovým je to od nás hodinu cesty autem, denní docházka nehrozí. Ale jednou za tři týdny na celý víkend není problém. Ano, mohla by klidně jezdit každý víkend, ale sobecky mám v plánu si občas to dítě užít i sama, když už dva víkendy v měsíci tak jako tak pracuju.
Tři týdny se to dítě neskutečně těšilo. První chyba. Těšit se je krásné, ale poněkud zrádné. 
Vždycky si u Koňákových den, dva předem ověřuju, jestli do domluvené návštěvy něco nevlezlo, jestli dohoda platí. Vždycky platila. Nejspíš i proto jsem ověřovací SMS tentokrát vypustila. Druhá chyba.
Tentokrát jsme přijely a malá Koňáková a pan Koňák na nás překvapeně koukali, co tam děláme.
"Mladší tu bude na víkend, vždyť jsme se posledně s Koňákovou domlouvaly."
"Na tenhle víkend?" hlesl pan Koňák a mě bylo jasné, že je zle.
"To bude nějakej renonc. 1. víkend v měsíci je Koňáková VŽDYCKY pryč. A my taky odjíždíme. A Mladší si tam vzít nemůžeme. Tam opravdu ne."
Oba jsme se podívali po Mladší, která velmi dobře slyšela, o čem se bavíme, pusinka se jí začala stahovat do podkůvky a mrkala, aby nepustila slzičky.
"Víš, že kdybych zůstával doma, tak si jí tu nechám," omlouval se Koňák.
Vím, že nekecal, nebylo by to prvně. Mladší nějak pronikla pod Koňákovu slupku a z jeho křiku a sarkastických poznámek si pranic nedělá, jemu se na ní líbí samostatnost, s kterou nevyžaduje společnost ostatních.
Takže, pokud tentokrát řekl, že to nejde, věděly jsme obě, že to fakt nejde.
A s domluveným náhradním termínem jsme se vracely autem domů.
Mladší se snažila být statečná, nedávat najevo zklamání, ale to mi srdce rvalo snad ještě víc.
V půli cesty jsem nevydržela, zabočila na odpočivadlo. Mladší mi skočila do náruče a naplno se rozbrečela. Tiskla se ke mně jako k záchrannému kruhu a zoufale mě objímala.
Vím, že na světě jsou mnohem horší tragedie, ale pro ni byla tahle ta největší. Koně jsou její život, důvod proč má cenu dejchat. V tomhle světě se cítí sebejistě, bezpečně, spokojeně. Takovej malej GLOBUS. Jakože tady je svět ještě v pořádku.
Stačilo by, kdybych i tentokrát včas zavolala a nemusel bejt ten šok takovej.
Zbořit někomu jeho sen není úplně v pohodě. 
Mladší tráví víkend u babičky, já v práci. A je mi pořád ještě mizerně, i když Mladší ten pláč trochu pomohl a už byla trochu v pohodě. Ale já mám před očima pořád ten její zoufale statečnej výraz, slyším její vzlyky a cítím to zoufalství, s kterým se ke mně přimkla.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Je mi hrozně zlomenymec 02. 10. 2016 - 13:06
RE(2x): Je mi hrozně barjoha 02. 10. 2016 - 13:53
RE: Je mi hrozně hroznetajne 02. 10. 2016 - 15:06
RE(2x): Je mi hrozně barjoha 02. 10. 2016 - 15:40