... protože i zlomky představivosti chtějí žít... 
Terry Pratchet

atraktivnistrasilka: Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Pravda odvěká, držím se jí tak zpola.
Někdy moje škola udělá něco, s čím až tak nesouhlasím - většinou to s náma myslí děsně dobře, ale je z toho takovej kiks, že by se jeden zbláznil. U nás to funguje asi tak, že co si studenti neudělají, to nemají. Tudíž je většinou organizace na bodu mrazu. Za dva týdny jedem do zahraničí, a já se neuvěřitelně, ale fakt neuvěřitelně děsím kiksů v organizaci! Kdyby šlo o Čechy, vyhádám to za ně klidně sama, ale tady jde o Francii, a jak známo, Francouzi znalostí jazyka anglického příliš neoplývají. No, bude to zajímavý.

U nás, když máme nějaký problém, musíme jít orodovat za jeho vyřešení sami. Do ředitelny. Tolikrát vyhnána jsem byla, tolikrát jsem problém vyřešila! Škola ani neví, jaké má z prosíkování naší třídy benefity. Jak koukám, ono je to beztak všude stejný, ať už je to škola nebo práce. Co si člověk neudělá (nebo se o to nepokusí ) to nemá.