Někdy mívám

5. únor 2016 | 20.10 |

 hrozné představy. Jsou to jen záblesky, ale někdy se mi v hlavě zacyklí a já nejsem schopná myslet na nic jiného...

Většinou jsou to nějaké deprese o dětech. Jak jim z nějakého důvodu nemůžu pomoct. 

Jedna z těch "oblíbenějších" je ta, že někam jdeme, a ta "mladší" je k smrti unavená a nemůže. Manžel nás žene kupředu a já mu říkám: "Jděte se "starší" napřed, my si odpočineme a doženeme vás." A přitom vím, že už je nikdy nedohoníme. Jen dávám "starší" větší šanci přežít a "mladší" vědomí, že neumře sama. Příšerná představa.

A nevím, jestli to jsou ozvěny z nějakých paralelních vesmírů, nebo paměť nevědomí z prapraprapradávných časů... nebo vyrování z budoucnosti.

Jen chci, aby nás tohle nepotkalo.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře