... protože i zlomky představivosti chtějí žít... 
Terry Pratchet

atraktivnistrasilka: Morous na záchodě mě teda pobavil Ale povést se tohle mně, tak odtamtud uteču, ať už je na tom záchodě kdokoli a tomu komukoli se navždy vyhýbám.

My máme takový speciální humor u nás doma. Tkví to v tom, že si ze mě máma dělá legraci (hlavně z věcí, které jsem dělala jako svišťka), přičemž se teda smějí všichni, ovšem až na mě.
Pak se směji babičce, což bych teda neměla, ale někdy je to silnější než já. Jednou se třeba sama ostříhala, pak se nám přišla ukázat... To prostě nešlo. Ale to se většinou směji jen a jen já. A tak se většinou držím a směji se jen v duchu.
A pak se směju sama sobě. Většinou když něco zmrším. Nebo když jsem jednou zakopla a skoro upadla - bylo to ve třídě plné neutišitelných Němců, kteří z toho měli druhé Vánoce. Pak jsem celý den chodila po škole a usmívala se, protože co jiného se dalo dělat.