... protože i zlomky představivosti chtějí žít... 
Terry Pratchet

barjoha: Můj závěrečný pohovor u psychotestů:
Psycholog: "Měla jste chuť někdy někomu fyzicky ublížit?"
Já: "Bráchovi."
Psycholog (něco si poznamená): "Ublížila jste někdy někomu? Myslím - fyzicky?"
Já: "Bráchovi."
Psycholog (opět si něco poznamená): "A bratr je starší nebo mladší?"
Já: "Starší. O dva roky."
Psycholog (poznamená si): "A jak jste mu ublížila?"
Já: "Bodla jsem mu vidličku do ruky."
Psycholog (polkne, výjimečně si nic nepoznamená, jen se zlehka nenápadně odsune od stolu): "A proč jste ho bodla?"
Já: "Třikrát jsem mu řekla, ať mi neujídá z talíře hranolky. Pak jsem mu řekla, že jestli mi do toho talíře sáhne ještě jednou, tak ho píchnu vidličkou do ruky."
Psycholog (smutně, vědoucně): "Sáhnul?!"
Já: "Sáhnul."
Psycholog (opět si něco poznamená).
Psycholog (odhodlaně, po krátké pauze, kterou tráví s hlavou v dlaních): "A co si myslíte o manželství?"
Já: "Jako instituce dobrý, ale já se zrovna rozvádím, tak asi nejsem ten nejvhodnější, s kým byste si o tom popovídat."
Psycholog: "Pošlete mi dalšího."

Dodnes jsem nesebrala odvahu přečíst si, co o mně napsal do posudku