... protože i zlomky představivosti chtějí žít... 
Terry Pratchet

barjoha: Slohovky mi jdou

Není nad to být oblíbená "sestřenice"

Ale co by to nebylo dobrý dokud nekradeš kočárky před obchodem, jsi pořád v pohodě

Když voni děti právě JSOU roztomilý. Dokonce i ty vošklivý. Bejt roztomilý je jejich tajná zbraň
Ale úplně nejlepší jsou tak dvouletý. TY jsou totálně srací. Pardon, ale neznám lepší výraz S dvouleťákem už pokecáš, ale ještě je takovej neohrabanej, štěněcí a ňuchmací.
Zrovna dneska jsme takovýho jednoho capartíka potkali. On šel s taťkou, já s kolegou. Kolega telefonoval s manželkou. Tak. Nějak jsem s tatínkem zavedla řeč, jestli už byli s prckem bobovat a notovali jsme si, že takhle maličký jsou rozkošný (v tý kombinézce byl malej fakt frajer), zkoušela jsem zavést řeč i s prckem, ale ten se styděl. Tatínek, asi aby mi to nebylo líto, mě ujišťoval, že by se mnou prcek pokecal, kdybych měla psa. Ale když ho nemám, tak to se mnou malej nebude kamarádit. S tím jsme se rozešli. Na chvilku. Jak jsme tak s kolegou nastupovali do auta, povídám mu: "Až okolo tebe půjde ten pán s prckem, tak zaštěkej."
Kolega nechápal, ale když jsem ho přesvědčila, že to myslím vážně, tak opravdu ve chvíli, kdy nás taťka s prckem míjeli, nesměle pronesl: "Haf. Haf."
Prcek se rozzářil, taťka mi uznale zatleskal, že jsem dobrá a kolega nechápal. Musela jsem mu to vysvětlit a teď už tři hodiny na všechno suše odpovídáme "Haf".
Prostě HAF