... protože i zlomky představivosti chtějí žít... 
Terry Pratchet

atraktivnistrasilka: A dětství, ruku v ruce s iluzemi, mizí pomalu, po kouskách, nepozorovaně... Můj smích je trošku, zdá se, nemístný, ale...
Když jsem byla svišťka, otec k narozeninám dostal bonboniéru s chlastem (mně bylo skoro šest, otci o 28 víc). Škodolibě mi narval jeden bonbón a sledoval moje utrpení. Ten den započal konec mého dětství. V hubě likér, v očích slzy (skoro ), v srdci křivda. Úplně jsem si na to při čtení vzpomněla.