... protože i zlomky představivosti chtějí žít... 
Terry Pratchet

barjoha: Ty moje
My takhle jednou léčili Mladší. Pořád se nemohla zbavit škrábání v krku, mluvila jako Rákosníček, léky nezabíraly...
Tak jsem na lžičku s cukrem nalila krapet slivovice a nařídila zacpat nos a polknout.
Mladší polkla, do očí ji vhrkly slzy, vyblila se do dřezu a plačky zalkala: "Proč mi ten chlast dáváte, když víte, že ho nesnáším!!!"

Rákosníčkování jsme vyléčili a ve školce jsem to při nejbližší příležitosti nahlásila radši sama, aby učitelky nevolaly sociálku