... protože i zlomky představivosti chtějí žít... 
Terry Pratchet

barjoha:
Děkuji, ti hned je mi líp
Tos mi připomněl, jak jsem kdysi na oddílovce dvě děti učila vázat ambulantní uzel. Celoou oddílovku jsem věnovala jen jim dvěma a tomu uzlu. O týden později na soutěži mi byly schopný do očí tvrdit, že je zrovna tenhle uzel nikdo, ale opravdu nikdo, neučil. Já řvala vzteky a kolega na stanovišti řval smíchy