... protože i zlomky představivosti chtějí žít... 
Terry Pratchet

barjoha: Stydím se to přiznat... ale byly doby, kdy jsem tak klidná ani slušná nebyla. Pořád ještě skřípu zubama, pořád ještě občas to dítě vyženu do pokoje, že na ní nemám nervy. Ale když vím, že jdu za chvíli do práce, tak na ně nechci bejt zlá. Je to praštěný, ale nechci, aby to poslední, co od maminky slyšely byly nadávky