Už vím, čím nikdy nechci být
Dnes po půlnoci mi přišla zpráva od Malé Koňákové, jestli bych jí nezkontrolovala Maturitní práci, kterou mi poslala do mailu. Že jí ve středu odevzdává a potřebuje opravit gramatické chyby. (Tedy, ona psala najít a označit, ale naznačujte dyskařovi).
A víte co?
Mně to hrozně potěšilo. Taky vyděsilo (jakože ta zodpovědnost)... a pobavilo (to mám za to, že jsem si v pátek od paní Koňákové půjčila JEJÍ, už vytištěnou bakalářskou práci a v neděli jí vracela se slovy: "Jsem ti tam našla tři chyby. Aspoň vidíš, že jsem to fakt četla!").
Ráno jsem tedy Starší odvedla na bus do školy, Mladší k zubaři a taky do školy a pak jsem si zapnula počítač a šla na to.
Lidi, to vám bylo náročný.
a) jsem se fakt snažila nepřehlídnout ani chybičku
b) trošku jsem se ztrácela v textu, protože Emi téma se týkalo záchrany a chovu Huculů, o kterých já vím jen, že to jsou koně. Tečka.
c) používala jsem Mladší noťas a i když je dost velkej, na normální dospěláckej PC monitor to nemá
Tipněte si, jak dlouho mi trvalo zkontrolovat a opravit cca 50 stran textu...
3 hodiny. Slovy TŘI hodiny.
Děs, co?
Ono, když se ptáte Chotě, jaký i/y se píše ve slově "budou", tak toho musíte na chvilku nechat a jít si na balkon zapálit, protože jinak byste smějícího se Chotě něčím bacili. Jako - já se snažím a on se mi tlemí?!
Nakonec jsem si k té korektuře vzala i tužku a papír a dopisovala si poznámky, které jsem pak Emi připsala v mailu k opravené práci. Sice jsem si připadala trošku blbě, jakože Emi děsně školometsky poučuju, ale zase když mi napsala, že děkuje a že si práci podle mých poznámek upravila, tak jsem se trochu uklidnila.
Ale panika ve mně pořád přetrvává.
Abych jí nějak nerozhodila koncepci.
Aby moje nějaká případná dobře míněná poznámka nezkazila celou práci...
Já teď snad budu až do obhajoby nervóznější víc než Emi
PS: vůbec bych se nedivila, kdybych v tomhle textu našla několik chyb...