Nemine snad týden, abych si někde nepřečetla článek o někom, kdo nechce mít děti a je plně morálně rozhořčen, že mu je jinými rodičovství vnucováno, případně vyžadováno. Vždyť on přece chce žít, flámovat s kamarády, cestovat, pracovat, studovat a jíné at a nechce být obtěžován nějakým děckem, kterému by se musel věnovat, obětovat svou identitu a další bla bla bla.
Tímto děkuji Sayonaře za její odvahu jít proti proudu a veřejně připustit, že mít děti je fajn a boží
Víte, stížnosti odmítačů dětí mě dost vytáčí.
Nevadí mi, když někdo řekne, že děti nechce. Je to jeho věc a jeho právo se tak rozhodnout.
Ale vadí mi, když povýšeně sdělují, jak oni odmítají a kdo děti chce (a nedejbože, kdo je chce po nich) je ten divnej, špatnej a je třeba mu to vysvětlit.
Partnerka chce děti? Zlatokopka, to ona je chce jen proto, aby mě pak mohla opustit a mámit ze mě stamiliony za alimenty...
Rodiče baží po vnoučatech? Tsss, to je tak nemoderní, jsem mladá (mladý), narozdíl od nich mám možnost cestovat, vzdělávat se, dobývat jeden pracovní post za druhým...
Kamarádky mají děti? Ježíš, to je trapný, oni mimískují, plurálují a normálně se s nima nedá pokecat, protože maj doma bordel a mluví jen o tom dítěti...
Okolní příbuzní se ptají, kdy do toho vlítnem? Co jim je do toho, ať mě neobtěžujou...
Mít děti je opravdu vážné rozhodnutí. A taky dospělé.
Protože najednou máte zodpovědnost za další život (nebo dva a více).
Prostě jinej level. Ne, že byste přišli o ponocování, toho si naopak většinou užijete bohatě. Ale ten novej člen rodiny je na vás závislej a sám se o sebe fakt nepostará. To není jako nezvednout telefon šéfovi, když tušíte, že po vás bude chtít práci přesčas.
Taky z tohohle zaměstnání dost těžko dáte výpověď, pokud to myslíte vážně.
Jenže přes všechny subjektivní i objektivní starosti a těžkosti jsou děti prostě něco dokonalého.
Kam se hrabe skvělá pařba s kámošema, kam se hrabe závist kolegů, když s lehkostí šplháte po karierním žebříku, kam se hrabe uznalé poplácání po ramenou od šéfa proti úsměvu, který vám zcela bezelstně věnuje vaše miminko.
Když se k vám radostně batolí na vratkých nožičkách, v očích nadšení.
Když vám usne v náručí a vy slyšíte jeho dech, cítíte tlukot jeho srdce.
Když vám běží v ústrety ze školky, chytne se vás tlapkou za rukou a vypráví vám, jak se mělo.
Když ho držíte v náručí, zatímco mu doktor píchá ouško a vy byste tu bolest nejradši vzali na sebe.
Když ho učíte plavat.
Když se rozesměje nad vaším šaškováním.
Když si vyprávíte historky.
Když se vrátíte unavený z práce a čeká vás uvařená káva.
Když dostanete přáníčko k svátku matek.
Když milion jiných věcí...
Mít děti je prostě fajn a stojí za to je mít!
HOWGH