... protože i zlomky představivosti chtějí žít... 
Terry Pratchet

barjoha: Ty jsi ale filuta. Hodit si na zem drobný, abych měla čas okouknout okolí, mě ještě nikdy nenapadlo, ale je to super nápad. Někdy vyzkouším
Asi fakt byly nějaký erekce na slunci (jo, vím, že se píšou erupce, ale a) používání cizích termitů je vždycky rizoto i pro suterény, b) potkaly jsme se s chlapama, takže je to na místě )
Když ono každý takový, zejména nečekaný, setkání je šok, tak co by po nás kdo chtěl, že jo?!
Stejně je to zvláští, že některý lidi nepoznáš (kdyby mi na L. K. neukázala máma prstem, tak ho přehlídnu jako krajinu) a některý lidi poznáš okamžitě i přes ty roky, kdy jste se neviděly.
Ty máš s Dominikem docela šanci se ještě náhodou potkat, tak si můžete aspoň říct AHOJ Dál už bych taky nezacházela

Rozbitý děti patří k mejm velkejm hrůzám, ale nemůžeš na to pořád myslet, protože to bys je denně navlíkala do neoprenového nafukovacího oblečku s helmou na hlavě a do dvaceti let bys je držela doma v ohrádce.
Já jsem zoufalá, kdykoliv mám holky z dohledu, což teď je Starší na týden kdesi se Skautem (odmítla jít koupit gumáky a chčije celou dobu) a Mladší jsem si ve středu vyzvedávala od Koňáků a před hodinou mi zase odjela s Chotěm do Úštěka na bitvu. Jak už jsem ten optimista, tak se mi pořád v hlavě líhnou všechny možný i nemožný věci, co se jim můžou stát
Jak je na tom šéfový prcek, už doma a v pohodě?

Za gratulace díky, ale pro mě by asi bylo horší být mimo dav, tohle byla dobrá kulisa, abych se mohla v případě vymluvit na děti a hluk