... protože i zlomky představivosti chtějí žít... 
Terry Pratchet

barjoha: Mám radost, když vidím radost
Jo, jo, je to skříň. V obejváku. Jsem si řekla, že vám to aspoň vyfotím a tohle bylo jediný trošku slušný (jakože nezabordelený) zátiší

Dárková taška obsahovala CD nějaké skupiny, co si hned tak nepustím, protože už od pohledu nevypadá na můj hudební styl a aroma lampu, o které jsem se hned rozhodla, že jí věnuju Starší, aby jí mohla věnovat mojí mamině. Budou mít radost obě

Co se týče dlabance, jídlo bylo fakt dobrý. Tedy aspoň to, k čemu jsem se stihla dostat. Víš jak - takových jedinců, co se přišli nadlábnout byla plná Beseda. Což nikomu nevyčítám, jen suše konstatuji. Já jsem misantrop a tyhle akce nemusím, proto se jich nezúčastňuji. Až na řídké výjimky. A tady jsem byla taky výjimka, normálně mi přišlo, že nejmíň půlka lidí je v těhle akcích profi zběhlá, vyhledává je a chodí se tam ukázat a najíst. Což tedy může být jen můj misantropický postřeh, ale oni tak někteří vážně vypadali