... protože i zlomky představivosti chtějí žít... 
Terry Pratchet

atraktivnistrasilka: No, 45 minut, tři přestupy. A pak ještě dalších deset minut pěšky od metra. Mám naučený takový speciální monolog pro nepražáky, který pojednává o tom, jak divná část Prahy jsme, že tu není tramvaj a dokonce ani metro. Ale náhodou na Pražském hradě jsem byla, i vevnitř a dokonce v normálně nepřístupných prostorech, takže... aspoň něco, že.

A tak já si myslim, že je dobrý je vidět. Ty klenoty. Teď to třeba tolik neocení, ale pak si jednou vzpomenou. Já taky v jedenácti děsně nechtěla s otcem do Španělska, a dneska s láskou vzpomínám na ty odpadky v moři. Mňam.