... protože i zlomky představivosti chtějí žít... 
Terry Pratchet

barjoha: A víš, že máš pravdu? Ze Starší jako by tou bitkou všechno spadlo. Normálně mám pocit, že z ní vyletěl ten Ďáblík Satanáš, protože najednou je z níá moje rozumná klidná, skoro až dospělá holčička. Teď jdu přesně proti kamarádčině poučce: "Nechval ho - nasere tě!", ale musím Starší vážně pochválit. Minulý týden jí na koupališti kamarádka nechtěně hodila vodní bombu přímo do oka, což muselo Starší děsně bolet. Ještě vloni by se na Káju vrhla a chtěla jí utopit nebo uškrtit, aby jí to oplatila, ale teď jen stála, rozdejchávala tu bolest a říkala Káje: "To je v pohodě, já vím, žes to neudělala schválně." Vůbec jsem jí nepoznávala
Je mi líto, žes tenkrát na základce necítila oporu v tom, aby ses těm zmeťourům postavila, ale nejspíš sis svou statečnost schovávala na dospělost. Aspoň podle toho, co čtu, jak se teď dokážeš za sebe rvát