... protože i zlomky představivosti chtějí žít... 
Terry Pratchet

barjoha: Za sloh se vůbec neomlouvej, naopak.
Víš, já totiž nechápu, co se Johance děje v hlavě, proto mě potěšilo, žes mi trošku nanesla, jaký to je. Ty už to přece jen dokážeš nějak vysvětlit, popsat, tohle Mladší pořád ještě nejde. Nebo nás ani nenapadlo se na tohle ptát a jí nenapadlo to vysvětlovat.
Naštěstí je v malokolektivní třídě (v 1. třídě jich bylo devět, letos 13 a to už celkem s původníma maminkama držkujeme ), jde původně o respirační školu, teď školu pro děti s poruchami učení a chování. Takže paní učitelka není jako ta tvoje hvězda jasná, co svým protimluvem: "Holky nemaj poruchy učení," dokázala, že by bylo třeba máčet ji ve Vltavě za potlesku přihlížejících.
Tady se s poruchama počítá, Mladší má svůj učební plán, slovní hodnocení a tak vůbec.
Ale když schválně odflákne psaní, s tím ani učitelka nic neudělá.
Posledně mi řekla, že jí Mladší fascinuje, jak dokáže vysvětlit věci, ale že je z ní hotová, když jí přinese sešit, na kterým je jasně vidět, že to prostě vědomě naškrábala, že to po sobě ani sama nepřečte.

Učitelka z tvojí základky byla prostě kráva, bez příkras a jsi statečná, že ses nedala zničit.

všem dyskařům, co to zvládli, zvládají, budou zvládat a jejich rodičům