PPP

3. listopad 2016 | 00.05 |

 Mladší letos začala extrémně prohrávat v dysolympiádě.
Třetí třídu jsme jakž takž zvládaly, ale teď je to fakt úplně marný. 
A) musela přepisovat nejmíň půlku sešitů (že jsem po ní zápisky nepřečetla já by se dalo ještě zkousnout, ale ona je po sobě nepřečte ani sama)
B) dostaly jsme se do začarovaného kruhu zoufalství.
Obě už jsme byly dopředu v depresi z každého úkolu či nějakého psaní. Malá se vztekala, odmítala, já měla chuť začít chlastat. Nejen z toho, že jsem musela být pořád klidná a trpělivá, i když jsem měla chuť začít na ní řvát nebo fyzicky jí inzultovat. Ještě jsem musela brzdit Chotě a o to intenzivněji se věnovat Starší, která logicky žárlí na víc pozornosti, které se Mladší dostává.
Zase jsem se dostala do fáze, kdy jsem si musela připustit, že coby matka totálně selhávám.

Tak jsem se objednala do pedagogicko psychologické poradny, kam patříme. Ještě že jsou tam tak úžasné ženské. Jak psycholožka Mgr. Jermářová, tak speciální pedagožka Mgr. Macáková. Z obou na mě vždycky dýchala pohoda a jistota, že nic není tak horký, jak se uvaří.
A tak to dopadlo i tentokrát.
Seděla jsem v křesílku v rohu, Mgr. Macáková komunikovala hlavně s Mladší, na mně se obracela ve chvílích, kdy si Mladší plnila nějaký úkol. A i když Mladší šla na konzultaci s nervama, protože jsme  nevěděly, jak bude tentokrát probíhat, rychle se uvolnila.
Což bylo krásně poznat podle toho, jak ze začátku komunikovala s pohledem mimo a práci se snažila vyhnout dětinským útěkem k hračkám, ale během chvilky normálně pracovala a mluvila, i když ne s pohledem z očí do očí. 
Za těch 3/4 hodiny popsala Mgr. dva listy papíru poznámkami, ale uklidnila mě a poradila nám několik fíglů, jak si pomoct.
Odcházely jsme mnohem klidnější. Mladší s pochvalou a vědomím, že není hloupá.
Což víme všichni, ale problém je v tom, že ačkoliv intelekt má až někde u stropu, ty zatracený dysky spolu s nevyhraněnou lateralitou jí srážejí k zemi. Teď jsem citovala paní magistru.
Pravda je, že neschopnost písemně se vyjadřovat je příšerně deprimující. Je to hrozně únavný. A je mi Mladší hrozně líto. Protože ona si navíc ještě ke všemu svůj hendikep uvědomuje. (Tohle kdysi psycholožka vysvětlila Choťovi. Že Mladší trápí, jak nesplňuje nějaké jeho nároky. Myslím, že ho tenkrát asi slušně rozebrala, protože se začal k Mladší chovat jinak).
Ne, nehodlám Mladší vysvětlovat, že je chudinka. Není. Jen musí víc bojovat. 
A já nejsem neschopná matka. Jen prostě i já musím trošku pozměnit svoje představy a nároky. Jak na sebe, tak na svoje okolí.
A rozhodla jsem se, že si začnu dělat taky radost. Mladší má koně, já si taky něco najdu. Akorát ještě nevím co.

 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: PPP epona 03. 11. 2016 - 17:47
RE: PPP barjoha 03. 11. 2016 - 21:00
RE(2x): PPP epona 04. 11. 2016 - 17:53
RE: PPP hroznetajne 05. 11. 2016 - 22:21
RE(2x): PPP barjoha 05. 11. 2016 - 22:48
RE: PPP atraktivnistrasilka 05. 11. 2016 - 23:44
RE(2x): PPP barjoha 07. 11. 2016 - 17:11