Já versus Karel

 Večerní kontrola spánku. Starší už v limbu, Mladší má ještě rozpovídáno...

"Učili jsme se o Mozartovi. Já ti dostala takovou chuť na jeho kuličky."
"Doufám, že máš na mysli ty bonbóny?!"
"Jo, jo. Ty bych si dala."
"Co jste se učili o Mozartovi?"
"Ále... že skládal písničky."
"A pustili jste si nějaký?"
"Jo, jo. Tu... Večerní písničku. Nebo Noční skladbu?! Takhle nějak."
"Malou noční hudbu!"
"Jo, jo. A taky tu ukolíbavku. Zpíval jí Karel Gott. NIc moc, teda."
"Princi můj maličký, spi. Ptáčkové sladce již sní..."
"Jé, maminko, od tebe je to hezký. Mnohem hezčí než od Karla."
"No to nepřeháněj."
"Ba ne," podepřela si bradu rukou a hodila na mně ten její kukuč. "Od tebe to bude vždycky nejhezčí, protože seš moje maminka."

A může se mi někdo divit, že ty děti miluju? Jedna mi nosí kytky, druhá mě preferuje před Božským Kájou. Ó, jé, já se ale mám.