Kamarádky moje drahé (Mečouna nevyjímaje, chi chi chi),
proč to nepřiznat, nejsem čuně jen já. I moje děti jsou čuňata. Co, čuňata. Dobytcí jsou to. Bordelářky bordelatý. Mladší zejména. Tak, je to osůbka senzitivní, éterická, duchem často kdesi v jiných dimenzích. No co už nadělám, zbývá mi jen věřit, že se jednou dožiju chvilky, kdy si moje děti postěžují na nepořádek v pokojíčku, který vytvářejí jejich děti. V té chvíli já ožiji, vztyčím se v celé své výši a hlasem třaslavým zasípu: "To máš za to!!!"
Dnes jsem se i přes pokročilou rýmešku s kašlikem přece jen dokopala k úklidu. Ježíšek se sice narodil ve chlívě, ale to, co mají holčičky, by i na něj bylo moc.
Takže jsem se ponořila do hlubin dětského pokojíčku.
Dokumentační foto je ze čtvrté etapy úklidu (1. etapa - vynadám jim, že jsou nepořádný. 2. etapa - všechny věci z peřiňáku, skříní a poliček nahážu na jednu haldu. 3. etapa - naleju si panáka a jdu si zapálit na balkon. 4. etapa - jdu uklízet, abych měla jistotu, že se všechny věci nepřestěhujou zpátky do peřiňáku.)
Tak si tak uklízím, pouštím si u toho svou nejnovější kompilaci a vůbec všeobecně si užívám. Všechno je v pohodě, dokud nedojde na Mladší "laboratoř". Tak ona říká pracovnímu stolku. Nemůžu napsat, jak tomu říkám já. Neříkám tomu hezky.
Uklízím-li Mladší laboratoř, je lepší, mám-li dobrou náladu, jsem odpočatá, vyspinkaná a napapaná. Jinak se hroutím. Napřed já, pak to dítě. To dítě nemá moc rádo, když na něj křičím. Ale já si někdy nemůžu pomoct. Někdy. Někdy naopak oněmím.
Dnes jsem objevila mimo jiné skleničku s takovou nějakou hmotou. Bylo to modrý, průhledný, konzistence hustě gelovité. Fakt jsem netušila, kde se to vzalo a jestli to není živý.
"MLADŠĺ!!!!" zaryčela jsem takovým hlasem, že i u sousedů začaly děti najednou uklízet.
Mladší se ke mně doklátila s velmi vzdorným výrazem.
"Co to je?" vytasila jsem se se skleničkou.
"Hmota," ucedila a odešla.
"Už chápeš, proč chci místo ní psa?" ucedila Starší a taky odešla.
Pak mi přinesla na tácu kávu, mléko a cukr a chleba s máslem a se salámem. Prej abych nabrala síly, když už jim gruntuju, ačkoliv o to nestojí. Taky se mě zeptala, jestli nechci radši jít s nima koukat na pohádky. Choť mi přišel oznámit, že uklidil brambory, co přivezl od našich a ať už kašlu na úklid a radši si vlezu zrelaxovat do vany. Nakonec mě Mladší přišla obejmout a zamumlala, že mě stejně miluje, i když jí občas štvu.
Snědla jsem si chleba, vypila si kávu, zalezla si do vany, pusila si písničku...
A zase mi bylo dobře.
Kdyby náhodou vaše maminky hudrovaly, že je doma nepořádek... tak je obejměte a řekněte jim, že je máte rádi. Uvařte jim kafe, posaďte před televizi, nebo jim napusťte vanu. Z vlastní zkušenosti vím, že vám pak odpustí úplně všechno ;-)
Šťastné a veselé Vánoce, moji milí. Hodně zdraví, pevné nervy a příští rok ahoj.
Iva