... protože i zlomky představivosti chtějí žít... 
Terry Pratchet

barjoha: To se mi ulevilo, že nejsem blázen. Zastávám teorii, že máme každej upleteno od sudiček a ten osud si nás stejně postrčí, kudy potřebuje. Občas mám naprosto hmatatelný pocit, že stojím na křižovatce a rozhodnutí, které padne, je důležité pro můj další život. A někdy jsem naprosto přesně věděla, že dělám chybu, ale nemohla jsem si pomoct
Nedávno jsem byla se Starší na výtvarné a prodejní burze, mimo jiné tam byly stánečky s kamínkama, kterými se hrozně miluju probírat. Jeden jsem si vybrala a paní jsem ho ukazovala se slovy: "Potřebuju tenhle."
Ona se pousmála a začala mi jmenovat, na co všechno funguje. To mi trošku šumělo kolem uší, zaregistrovala jsem až slovo "žlučník". Což mě pobavilo, protože žlučník je snad jedinej můj bezproblémovej orgán.
O pár dní později jsem byla u kineziologa a ten mimo jiné taky prohodil něco o žlučníku. Ne, že s ním mám problém, ale cosi kdesi že tím žlučníkem prochází, nějaké čakry se čistí nebo co. Tak jsem mu vyprávěla kamínkovej příběh. Prej aspoň vidím, že to funguje. Mě se tyhle cestičky poslední dobou splétají dost často, až se děsím, jestli někdo nebo něco se mnou nemá nějaký zámysle