Jak už jsem psala o tom servisu lyží...

V pondělí jsem je dala do servisu. Říkala jsem si - Dům sportu, tam by se měli vyznat, když tak poradit...
Obchod prázdný, ale ujala se mě ochotná pokladní. Že tedy servismen momentálně není přítomen, ale že ona lyže převezme, dá mu je a ve středu budou. To už jsem se přiznala, že se v těhle věcech nevyznám, že mi dítě jede ve čtvrtek brzy ráno

 Mám pro vás anketu. Takovou malinkatou. 
Když jdete svou navyklou cestou a zjistíte, že část prostoru, kudy chcete jít je  VIDITELNĚ zahrazen páskami s nápisem ZÁKAZ VSTUPU... co uděláte?!

a) v duchu zaklejete a jdete jinudy
b) pásku ignorujete, podlezete či přelezete, prostě jdete dál, jako by tam nebyla
c) řeknete si, že tam někde je asi mrtvola a policejní vyšetřování a jdete se tam podívat

Věřím, že většina z vás bude a)

Ale já dneska zažila spoustu b) a nekecám, že c) je taky pravdivý.

 Sice už s Parťákem nedělám, ale pořád máme společnou jednu věc - návštěvy u  babičky.
Kdysi dávno (a ono už to bude pár let) jsme si adoptovali babičku. Má svoje jméno, ale my jí říkáme Libuška. Je totiž strašlivě podobná Libušce Havelkový (babičce Libušce z Kouzelné školky, Mečoune, kdybys nevěděl :-D) Libuška je žena moudrá, milá a my jí máme moc rádi. A jednou za měsíc, nebo

U kamarádky na nástěnce mě zaujal jeden plakátek. Nechala jsem si ho vytisknout, k nalepení na skříňku a napadlo mě, že se s vámi o něj podělím. A ať dělám, co dělám, obrázek ne a ne se otočit správně. Ať ho fotím, jak ho fotím, ať ho ukládám, jak ho ukládám, pořád je otočenej. Ale já ho sem stejně dám. Jelikož, jak všichni víme, všechno má svůj význam ;-)

Sebekriticky připouštím, že můj (a potažmo i mých kolegů) smysl pro humor je, no řekněme, že ne úplně normální. A hlavně dost jednoduchej.
Jak kdysi suše definovala kamarádka, první den dálkového studia na střední škole: "Máme ve třídě asi dva lidi od vás. Taky maj ten váš divnej smysl pro humor."

Je fakt, že nám stačí málo. Úplná blbost a my se u ní řehtáme půl hodiny. A

Neodolala jsem...

Jen doufám, že mě v půl čtvrtý ráno nikdo neviděl :-D

 "To projedeš," pravil Morous a usnul.

No, projela jsem.

"To sjedeš v pohodě," probral se nad kopcem a ostentativně začal chrápat. 

Foceno až po úspěšném splutí. Takhle se to nezdá, ale nahoru byste auto tlačit nechtěli...

U školy a cestou ze školy se různě potkáváme s maminkami, někdy i s taínky. Záleží na tom, který trolejbus stihneme. Nebo jestli se před školou zakecám s Vendy nebo Ily. Nebo jestli s holčičkama ještě neřeším něco důležitého (posledně se Starší vztekala na Mladší, že se 6x vrací pro věci, načež sama při vystupování z auta zjistla, že nechala doma věci na tělák :-D)
Dnes se ke mě u zpátečního

Ale ve středu si děti v družině postavily sněhuláka... A stojí pořád :-D

Odpoledne jsme šly s Mladší k zubaři. A jelikož nám ujel trolejbus a měly jsme čas, rozhodly jsme se ho strávit nějak smysluplně.
Asi takhle:

Zdravím zejména Strašilku a Herfantasyworld ;-)

Jsem nesportovec. Těžký, zapřísáhlý, až zavilý.
Moje starší dítě sport miluje, vyžaduje a jde mu.
Což je děs. Jsem ochotná se Starší vyjet na kole, lézt s ní po lanových centrech a v létě trávit celé dny u vody.
No ale teď je zima. A nasněžilo. A vloni jsme nepředloženě dítěti umožnili lyžařskou školičku.
Letos se mnou Pája řešila odborářský lyžařský zájezd. Jakože proč jsem

Jupí, i u nás je sníh!!!