... protože i zlomky představivosti chtějí žít...
Terry Pratchet
Článek Čemu se smějeme...
Komentáře k článku: Čemu se smějeme...
atraktivnistrasilka: Morous na záchodě mě teda pobavil 
Ale povést se tohle mně, tak odtamtud uteču, ať už je na tom záchodě kdokoli a tomu komukoli se navždy vyhýbám.
My máme takový speciální humor u nás doma. Tkví to v tom, že si ze mě máma dělá legraci (hlavně z věcí, které jsem dělala jako svišťka), přičemž se teda smějí všichni, ovšem až na mě.
Pak se směji babičce, což bych teda neměla, ale někdy je to silnější než já. Jednou se třeba sama ostříhala, pak se nám přišla ukázat... To prostě nešlo. 
Ale to se většinou směji jen a jen já. A tak se většinou držím a směji se jen v duchu.
A pak se směju sama sobě. Většinou když něco zmrším. Nebo když jsem jednou zakopla a skoro upadla - bylo to ve třídě plné neutišitelných Němců, kteří z toho měli druhé Vánoce. Pak jsem celý den chodila po škole a usmívala se, protože co jiného se dalo dělat. 
barjoha: Když ono právě vtipný je všechno - v té chvíli
Ale přiznávám, že Morous je nejdokonalejší 
https://m.youtube.com/watch?v=gLW_QXPxhdI
0:05-0:12 to je PŘESNĚ Morous
atraktivnistrasilka: Já vím, někdy člověku přijde něco fakt moc moc vtipný, ale když se to pak snaží převyprávět, prostě to nejde.
Třeba já mám jednu takovou historku. Byla jsem na zastávce, kousek vedle stál bývalý spolužák ze základky. Najednou kousek od nás zařval nějakej pták, strašně nahlas, najednou a znenadání, jak když ho někdo na nože bere. Strašně jsem se lekla, spolužák se zcela evidentně leknul taky, zmateně se otočil a když mě zmerčil, začal se smát. A já taky. V tu chvíli to bylo vtipný neskutečně, ale takhle to prostě nevyzní.
barjoha: Mě zas jednou vyprávěl kamarád, jak psal cosi na stroji a když si to pak po sobě kontroloval, zjistil, že na konci jednoho řádku má navíc písmenko ú. A že mu to přišlo děsně vtipný. Vyprávěl to takovým způsobem, že jsem řvala smíchy. Další hodinu jsme jen seděli na zemi, vykřikovali: "Ú" a smáli se tak, že nám tekly slzy a nemohli jsme se nadechnout
Nikomu jsme nedokázali vysvětlit, že jsme střízliví a že "ú" je nejvtipnější písmeno na světě
atraktivnistrasilka: Ale jo, účka na konci nejsou raritou, i mně se to v hodinách elektronické a písemné komunikace několikrát povedlo (protože mám křivý pravý malíček, tak samozřejmě proto) Ono to ale vážně vypadá vtipně... Když si člověk představí inteligentní text a najednou ú... Prostě ú Já to chápu!
myfantasyworld: Sranda musí být a Morous na záchodě super 
Nejlepší na tom je, že četl dál.
Ono potom, když je blbá nálada a nemáš chuť na nic, tak fakt je super, když i nějaká ta maličkost tě pobaví.
Čtyřlístek mi mamka taky jako malé kupovala a četla ho i ona. A i když jsem byla starší, tak jsem si ho stále kupovala a i teď si ho občas přečtu, Čtyřlístek je super.
rebarbora: Kolega "vyzvědač" byl dobrej A Morous je prostě king 
Je super, že máte tak fajn kolektiv a můžete se odreagovat smíchem, to trošičku závidím 
No dobře, trošičku víc 
barjoha: Zas tak úžasní nejsme, neboj 
Ale jak si tak uvědomuju, pravda je, že humor nás drží pohromadě. Dokonce, i když se hádáme, dokáže v nás převážit humorno. Takže asi jsme úžasní
Tohle ostatně mám i doma s Chotěm a holčičkama. Někdy fakt nejde zůstat naštvaná tváří v tvář jejich ksichtíkům nebo hláškám
hroznetajne: Není nad to, když si najdeš partu, která rozumím tvému humoru! Já se taky ráda směju různým volovinám, nejhorší je, že to většinou nepřipadá vtipné ostatním, ale co už, sranda musí být !
barjoha: Jo, my máme takovej specifickej druh humoru. Moje bývalá kolegyně a dávná a stále ještě kamarádka říkala, že neprojít si vandrama a šermířema, nejspíš bysme se u nás hodně rychle zhroutily . Takhle jsme měly dostatečnou přípravu
A pravdu máš, naše interní vtipy jiným lidem přijdou... mírně řečeno zvláštní a nevtipný
tlapka: Právě proto jste prošli psychotesty! Protože kdybyste se tomu nesmáli, muselo by vám hrábnout. I když z Morouse na záchodě... to je hraniční případ, uznávám.
barjoha: Upřímně doufám, že Morous nikdy nezjistí, jak snadno se stal hvězdou mého blogu
barjoha: Můj závěrečný pohovor u psychotestů:
Psycholog: "Měla jste chuť někdy někomu fyzicky ublížit?"
Já: "Bráchovi."
Psycholog (něco si poznamená): "Ublížila jste někdy někomu? Myslím - fyzicky?"
Já: "Bráchovi."
Psycholog (opět si něco poznamená): "A bratr je starší nebo mladší?"
Já: "Starší. O dva roky."
Psycholog (poznamená si): "A jak jste mu ublížila?"
Já: "Bodla jsem mu vidličku do ruky."
Psycholog (polkne, výjimečně si nic nepoznamená, jen se zlehka nenápadně odsune od stolu): "A proč jste ho bodla?"
Já: "Třikrát jsem mu řekla, ať mi neujídá z talíře hranolky. Pak jsem mu řekla, že jestli mi do toho talíře sáhne ještě jednou, tak ho píchnu vidličkou do ruky."
Psycholog (smutně, vědoucně): "Sáhnul?!"
Já: "Sáhnul."
Psycholog (opět si něco poznamená).
Psycholog (odhodlaně, po krátké pauze, kterou tráví s hlavou v dlaních): "A co si myslíte o manželství?"
Já: "Jako instituce dobrý, ale já se zrovna rozvádím, tak asi nejsem ten nejvhodnější, s kým byste si o tom popovídat."
Psycholog: "Pošlete mi dalšího."
Dodnes jsem nesebrala odvahu přečíst si, co o mně napsal do posudku