Barjoha | Bezmyšlenkový pochodníček

 Na pokraji smrti hladem, na pokraji smrti mrazem, na pokraji smrti vysílením.... ale stálo to za to.

Co si budeme povídat, je mi, kolik mi je a stále ještě jsem je neviděla. Což je ostuda. Nebo ne ani tak ostuda, jako smutné. Jenže když ono to vždycky vyšlo na nějakej blbej termín nebo jsem se o nich dozvěděla pozdě, nebo se mi prostě nechtělo za nimi jet, nebo prostě... milion důvodů,

 Absolutně nejaktuálnější foto.
A v tomto pojedu prosím z noční domů 

Ale tak zase kdyby to chtělo vydržet tak, aby mohly děti odpoledne vzít boby a vyrazit do Boráku, tak proč ne

 Všichni víme, že nejsem zrovna tradicionalista, přesto mám několik oblíbených obyčejů.
Nepočítáme-li Štědrovečerní trubače (což je krásný zvyk, kdy se na plzeňském náměstí shromáždí davy a postávají, povídají si se známými a kamarády, přitom popíjejí svářo, grog, čaj a poslouchají a zpívají si  s bandou nadšenců, kteří jsou ochotní se v každém počasí na Štědrý den vyšplhat na ochoz

 Sice si dal ten Svatý Martin trochu načas, ale nakonec stejně dorazil. Kdybych přitom nemrzla v práci, přišlo by mi to mnohem romantičtější 

Původně jsem chtěla článek zaheslovat, ale vzhledem k tomu, že mě stejně čte jen moje parta a sem tam nějaký robot, je to asi jedno.

Existuje spousta definic dobrovolnictví, přičemž všechny se shodují v tom, že jde o činnost konanou osobně, bezplatně a ve volném čase ve prospěch nějakého jednotlivce či organizace. Potud dobrý.

A teď proč se ptám.

Kdysi dávno mě požádala