... protože i zlomky představivosti chtějí žít...
Terry Pratchet
Článek Takový zvláštní, podivná věc
Komentáře k článku: Takový zvláštní, podivná věc
eithné: Jo, potencial tam rozhodne je 
S rodokmeny je vzdycky zabava. Nikdy nezapomenu na svoje detstvi, kdy pri vyletech tata prikazoval mame zastavovat u urcitych domu ve vesnicich, kterymi jsme projizdeli, protoze mel zjistene, ze tam ziji lidi se stejnym prijmenim, a tak z nich chtel vytahnout jejich kousky rodokmenu, kdyby nahodou pasovaly k nasemu, protoze nase jmeno je docela neobvykle 
barjoha: Ježíš, v jste dobrodružná rodina
Tak tohle si vůbec nedovedu představit, že bych u někoho zazvonila a dyndala z něj nějaký informace. Případně naopak. Jakou jste měli úspěšnost, prosím tě?????
atraktivnistrasilka: No... to mi povídej. Já sama si občas tak trochu dost iracionálně říkám, že by byla až škoda, kdyby nám to s tou mojí známostí nevyšlo, protože to je taky ideální matroš na vyprávění potenciálním budoucím dětem. Navíc jsme nedávno zjistili, že naši otcové chodili na stejnou základní školu ve stejné době, akorát jsou od sebe pět let. Můj strejda je dokonce jen o rok mladší než jeho táta, takže k sobě měli ještě „blíž“. Mohli se v klidu potkávat nebo znát po jménech, ono to tak v těch školách dost často bývá a člověk časem zapomene. Ale je to minimálně fascinující, i vzhledem k tomu zbytku, o kterém jsem psala.
Kdybych pátrala já po svých kořenech, mám úplně strach, co bych zjistila. Poměrně známá je mi akorát strana od táty - tam tuším, kdo odkud pochází, ty příbuzné trošičku zmapované mám, když tedy nepočítám původce mého příjmení, to fakt nevím, jak je to generačně daleko, proč ten člověk přišel do Česka,... a zatím kdo po tom šel, tak umřel. Nekecám. Ale i tak je mi spíš obestřena tajemstvím ta druhá strana, tedy od mámy. O babičce něco málo vím, odkud pochází, ale měla hrozně moc sourozenců, vím jen o jedné (v životě jsem ji ale neviděla), je to taky jediný její sourozenec, o kterém máme informace a nějak komunikujeme. Pak taky vím, že má dva syny na Slovensku, jeden z nich je asi už bývalý tělocvikář kdesi v Nitranském kraji, o druhém jsem nenašla nic (ale to může být lecčím, je mu už taky k šedesátce... ale já osobně si myslím, že nežije)... zatímco o tom mladším mám docela dobrý obrázek, myslím, i podle profilu na Facebooku, že to bude v pohodě člověk. Babička se o nich ale nechce bavit, stalo se tam něco ošklivýho s tím jejím někdejším manželem, takže jednoho neviděla od dětství a druhého naposledy snad před čtyřiceti lety. Proč se nevídali i dál, když na sebe kontakt měli... nevím. 
Něco si myslím, ale vážně nevím. No a o dědově části rodiny nevím skoro nic (nehledě na to, že nevím skoro nic ani o něm, nepoznala jsem ho), snad jen to, že jeho matka umřela na kachexii zapřičiněnou rakovinou plic krátce po tom, co se nechala slyšet, že parchant (moje máma) se narodí jen přes její mrtvolu. A pak vím, že měl ještě nějaké jiné děti, ale ty nikdy neviděla ani moje máma a ani tuším dokonce babička. I když teda z téhle jeho strany mám doma nějaké rodné a úmrtní listy, takže vím, že část mých kořenů je třeba v Počernicích tehdá u Prahy, dneska v Praze. Osobně ale z máminy větve neznám nikoho víc, než babičku, zbytek jsou pro mě abstraktní pojmy.
Úplně se po těch věcech bojím jít, protože trochu tuším, že by to se mnou za chvilku šlehlo.
barjoha: Prosím tě, po těch informacích z tátovy strany fakt radši nechoď A radši ani po tý druhý straně, co člověk neví, to ho nemusí trápit 
Máte to v rodině taky srandovní, jen co je pravda. Skoro jako my Moje babička z tátovy strany se nechala slyšet, že se máti vdává v pátým měsíci, jako kurva, na což jí máma odsekla, že počítat umí a rozdíl mezi jejich sňatkem a narozením tátovy sestry jí taky nepřijde na devět měsíců. A bylo vymalováno
A z tchyně nedávno vypadlo, že je až z druhého manželství. Prvnímu manželovi její mámy po rozvodu připadla dcera a ona už jí nikdy neviděla. Takže tchyně má pravděpodobně někde ségru, ale vůbec netuší jestli ještě a kde. Nepřihlásila se ani po smrti mámy
Ale vzhledem k tom, že tchyně se narodila pět let po válce, to první manželství mi připadá na válečné a vlastně ani nechci vědět, co, jak a proč to tenkrát bylo...
Už úplně vidím vaše děti, jak hledají informace a promotávají se z toho gordického základkového uzle. Nedejbože, kdyby slyšely seznamovací počátky
myfantasyworld: Teda to je hodně zajímavý, jak o tom ani člověk neví, kde všude měl předky.
Já hledat v minulosti, tak bych se musela podívat i po úřadech v Německu, jelikož tátovo strana pochází z Německa. 
barjoha: "Rakušani se chlubili, že někteří jejich předci dřív byli Češi, což naši trumfli tvrzením, že všichni Češi dřív byli Rakušani" (Z. Šmíd)
Je dost možný, že v německých matrikách bys dohledala víc informací. Při jejich pověstné lásce k pořádku...
Kolegovo rodina taky částečně pochází z Němec, on na to i vpadá. Když jsem ho viděla prvně v uniformě, dostala jsem záchvat smíchu, protože vypadal jako příslušník Hitlerjugend kříženej s Limonádovým Joem
epona: Mám zpracované rodokmeny manželova tatínka a tam jsou opravdu hodně příbuzní ob dvě -tři generace. Tehdy mi docvaklo, když mi manžel říkal, že v Bystrci je to samá tetka a strýček, že je to pravda. U mé mamky je to horší - je tam hodně nemanželských dětí, takže rodokmen je poměrně hubený a pak mám rodokmen mého dědečka až do roku 1621. Tento prapředek měl 5 dětí a od čtyř z nich se různé větve setkaly u mého dědečka. Každopádně je to hodně zajímavé - ze záznamů se dá vyčíst spousta zajímavých věcí. Ale práce tam mám ještě na spoustu let.
barjoha: Jít po rodokmenu je asi práce na plný úvazek a na hodně dlouho. Navíc, jestli jsem to správně pochopila, jdou dohledat jen rodiče a s dětmi a se sourozenci už bude problém Nemanželské děti jsou docela zrada, vzhledem k tomu, že v tom případě jsou v jejich rodném listě uvedeny jenom matky a pamětníků už moc nebude Máme to v rodině minimálně jednou taky, proto vím že je v rodném listě pod kolonkou "otec" napsáno "neuveden". A potom hledej, Šmudlo
Můj nápad ten rodokmen nebyl, to zajímalo manžela a asi jenom proto, že ho naťukl ten kolega, kterého to baví. Po pravdě řečeno, mě by dost děsili ti kostlivci ve skříni, kterých je v každé rodině požehnaně. V té naší určitě.
Ale přišlo mi srandovní, že můj tchán pochází ze stejné vesnice, jako já. Tedy, on ne, on už se narodil v Praze.
Ten manželův kolega čerpal jen z matrik, které už jsou zdigitalizované a převedené na net a na ten základ do roku 1830 mu stačily dva týdny. Jenže už okolo toho roku 1830 jsou zápisy psaný německy a snad i Švabachem, to se blbě luští
Každopádně držím palce do dalšího pátrání 
epona: Že je to na dlouho, musím potvrdit, dělám to už asi tak 6 let různě po chvilkách. Sourozenci se hledají úplně stejně jako děti - jen se musí procházet celá matrika. Jsou tam totiž takové zrady, že některé děti se jmenují stejně, když to první umřelo - už z tohoto důvodu je potřeba vyhledat všechny. Většina matrik je zdigitalizovaná a opravdu se dá dojít až kolem roku 1620. Švabach je zrada, hlavně, když farář nepsal úplně krasopisně, ale při troše cviku se to dá přečíst. Pak jsou matriky v latině a přechází do staročeštiny. Ale nejvíc se člověk dozví u matrik do toho roku 1820, to byli faráři sdílní. Každopádně se člověk dozví různé kuriozity a hlavně, jsou to lidé jako my, jen od nich všech máme tu kapku krve v té své.
barjoha: Pátrání může být vážně dobrodružné, řekla bych, že jak se do něj člověk zažere, uteče mu těch prvních šest let jako nic
Pravda je, že mně se do šmírování vlastní minulosti moc nechce. Už jen nechtěné zjištění vyvolalo tolik otázek...
Radši nechám kostlivce odpočívat v pokoji 
Ale vzhledem k tomu, jak mojí mamce zasvítila očka, když jsem jí referovala, dost možná se do pátrání pustí na vlastní pěst. Je v důchodu, táta už není ten akční frajer, aspoň by se zabavila
barjoha: Však jsem na tebe při jeho psaní myslela
Když už se se mnou tak zásadně překrývá tchánův rodokmen, co všechno bych zjistila, kdybych šla po tátově straně? Ta Kutná Hora už není moc daleko