atraktivnistrasilka: A dětství, ruku v ruce s iluzemi, mizí pomalu, po kouskách, nepozorovaně... Můj smích je trošku, zdá se, nemístný, ale...
Když jsem byla svišťka, otec k narozeninám dostal bonboniéru s chlastem (mně bylo skoro šest, otci o 28 víc). Škodolibě mi narval jeden bonbón a sledoval moje utrpení. Ten den započal konec mého dětství. V hubě likér, v očích slzy (skoro ), v srdci křivda. Úplně jsem si na to při čtení vzpomněla.
barjoha: Ty moje
My takhle jednou léčili Mladší. Pořád se nemohla zbavit škrábání v krku, mluvila jako Rákosníček, léky nezabíraly...
Tak jsem na lžičku s cukrem nalila krapet slivovice a nařídila zacpat nos a polknout.
Mladší polkla, do očí ji vhrkly slzy, vyblila se do dřezu a plačky zalkala: "Proč mi ten chlast dáváte, když víte, že ho nesnáším!!!"
Rákosníčkování jsme vyléčili a ve školce jsem to při nejbližší příležitosti nahlásila radši sama, aby učitelky nevolaly sociálku
rebarbora: "Proč mi ten chlast dáváte, když víte, že ho nesnáším!!!"
Chudera malá, takovouhle větu by člověk od školkou povinného dítěte nečekal
barjoha: No jo no, sociálka by zajásala
Škoda, žes jí neslyšela. Ten tón byl taky za tisíc bodů
tlapka: Zlaté časy. Už brzo naopak nepřečte slovo geniální jinak než jako genitální.
rebarbora: Co na to říct? I děti vědí, že geniální bradavice jsou lepší než genitální
iva: Mladší je taky bradavice. Teda geniální
Když byly malý, říkaly si: "Ty ši kedyuš!"
Hrozně dlouho jsme přemejšlely, co tím myslí a zjistili jsme to až časem a náhodou.
Kedyuš=genius