Když už jsme s Impératrice naťukly v komentářích téma závisti, tak TOHLE je pro mě jeden z těch případů...

 Už jsem se dlouho nechlubila s kočičkama. Nejspíš to bude tím, že se momentálně nacházejí v přípravné fázi rozvíjející se těžké puberty a jsou víc na zabití než k chlubení. Ale zrovna včera jsem se večer vrátila z práce a doma mě čekalo tohle:

Tak se chlubím, aby bylo zaznamenáno, že mají ty holky i lepší dny

 Pamatujete, jak nám kdysi MoW nabídl, že se můžeme ozvat, budeme-li potřebovat sehnat něco od elektroniky nebo vůbec?

Tak například já bych se nedivila, kdyby se za tuto laskavou nabídku MoW za bezesných nocí proklínal, rval si zbytky vlasů a z mé fotky si nechal udělat terč na dveře, do kterého by soustředěně najížděl tak dlouho, až by třísky lítaly.
K dnešnímu dni jsem na toho

 Na pokraji smrti hladem, na pokraji smrti mrazem, na pokraji smrti vysílením.... ale stálo to za to.

Co si budeme povídat, je mi, kolik mi je a stále ještě jsem je neviděla. Což je ostuda. Nebo ne ani tak ostuda, jako smutné. Jenže když ono to vždycky vyšlo na nějakej blbej termín nebo jsem se o nich dozvěděla pozdě, nebo se mi prostě nechtělo za nimi jet, nebo prostě... milion důvodů,

 Chtělas ho - máš ho.

Jen hrozná škoda, žes mě neviděla při tvorbě.

Vyšla jsem z práce, rozhlédla se, podala kolegovi batoh se slovy: "Drž!" a padla jsem do sněhu na záda.

Pandík dělal, že ke mně nepatří a neustále se ohlížel, jestli nedej bože někdo nekouká. Protože kdo by koukal, tak by viděl, odkud jsme vyšli, že jo? 

 Absolutně nejaktuálnější foto.
A v tomto pojedu prosím z noční domů 

Ale tak zase kdyby to chtělo vydržet tak, aby mohly děti odpoledne vzít boby a vyrazit do Boráku, tak proč ne

Moji milí!

Přeju nám všem klidné a spokojené Vánoce.

Přeju nám sílu vyrovnat se s tím, čemu se nemůžeme vyhnout.

Přeju nám radost, lásku a smíření.

Přeju nám moudrost a humor.

Přeju nám, ať se tady dál potkáváme.

Přeju nám splnění přání.

Přeju nám krásný nový rok.

A protože jsem věčný optimista, který se od dítěte nechá ukecat ke všem

 Všichni víme, že nejsem zrovna tradicionalista, přesto mám několik oblíbených obyčejů.
Nepočítáme-li Štědrovečerní trubače (což je krásný zvyk, kdy se na plzeňském náměstí shromáždí davy a postávají, povídají si se známými a kamarády, přitom popíjejí svářo, grog, čaj a poslouchají a zpívají si  s bandou nadšenců, kteří jsou ochotní se v každém počasí na Štědrý den vyšplhat na ochoz

 Co si budeme namlouvat, v hudební branži to nevytrhnu, tak holt aspoň ta charita.

Znáte ty chvíle, kdy se vám někam strašně nechce, ale okolí do vás hustí: "Když se ti tam nechce, tak to bude určitě fajn, uvidíš, jak se ti tam bude líbit!!!" ?!
No tak mě se strašně,

 Sice si dal ten Svatý Martin trochu načas, ale nakonec stejně dorazil. Kdybych přitom nemrzla v práci, přišlo by mi to mnohem romantičtější