Barjoha | Bezmyšlenkový pochodníček

Tak si tak v práci medituju nad logistikou dnešního dne, když mi zazvoní telefon.
"Mami, kde jsou tady policajti?" vyhrkne Starší udýchaně.
Trošku mi zatrnulo: "Myšičko, služebna je hned přece vedle vaší školy."
"Ále, já potřebuju opravdový."
Ne, neurazila jsem se. Ani trochu.
"Já jsem našla mobil, když jsme šly s Terkou ze školy."
"No

 Tak schválně - kde jsme byly?

První, kdo přijde na správnou odpověď může mít radost, že se trefil 

No a pro toho, kdo ještě neví, je další nápověda o něco nížeji...

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

Já fakt nesnáším poutě. Jenomže zase když pouť v Plasích je tradice a holčičky docela škemraly, že by chtěly jít, takže jsme se nakonec nechali ukecat. A - pozor, vtipný vtip - dokonce jsme my dva dospělí ukecávali Mladší, když se po obědě rozhodla, že se jí vlastně nechce jet. Jako, chápete, tejden nemluví o ničem jiným a pak to najednou vetuje? To tedy pojedeš, holčičko... Ono by mi prostě přišlo

Jeden příšerně dlouhej, hrozně nudnej a naprosto nezajímavej report o tom, jak jsem si vyjela na návštěvu mé rodné vísky.

No dobře, nebylo to jen tak a nevyjela jsem si sama. Naši si vymysleli, že o Věrozvěstech vezmou holčičky do H. na pouť. Že se tam koná každý rok a že se tam holčičkám loni líbilo... Nic proti, ať si to holčičky užijí, hlavně když já nebudu muuset...
Všichni víme,