Barjoha | Bezmyšlenkový pochodníček

 Tenhle výkřik mě hrozně baví.
Zejména když je v práci stres, shon a takový běžný blázinec, častujeme se rozjásaně touto větou.
Ale dneska byl fakt pěknej den. 
Sice jsem měla strašně rozlítáno, ale ono to šlo tak nějak samo, dokonce líp, než jsem čekala.

V osm jsem měla bejt s holčičkama na očním. Samozřejmě na opačném konci města, v době, kdy je rozkopána přesně

Poslední dobou jsem vážně jako na houpačce. Nejspíš za to může to jaro, které nakouklo, ukázalo nám, jaký by mohlo být... a pak zase zmizelo, aby mě nasralo. Pardon za mou klačtinu, ale nic jiného nevystihne míru zrady, které se vůči mě jaro dopustilo.
O víkendu jsem s Morousem probírala tu potřebu úložných prostor. Jednou už mi poradil, teď jsem ho upozornila, že nejlepší způsob, jak mi pomoci,

Pondělí
Manžel mě opatrně budí: "Ty dneska nejdeš do práce?"
Jestliže mě budí, je něco špatně. Vstává totiž o hodinu později než já. No, bylo 5:38. Od šesti dělám. Vyletěla jsem jako střela, klusala za devatero hor a devatero potůčků k autu, abych s vyplazeným jazykem dokázala do práce dorazit přesně úderem šesté.
Šéfová kamarádsky dělala, že si ničeho nevšimla,

Tak to je on...

Prý si rodiče nemají plnit sny skrze svoje děti. Tak asi fakt ne, ale...
Vždycky se mi líbily obrazy Petra Bauera. Ať už se jednalo o obálky knih, nebo výzdobu Remusu. Dokonce jsem jeden čas i přemýšlela, že bych ho požádala o výmalbu dětského pokojíčku (což není žádná nafrněnost, vážně měl na svých stránkách nabídku, prý ho to baví). Ale jsem přirozeně zbabělá, takže holčičky mají dodnes