Barjoha | Bezmyšlenkový pochodníček

 Miluju svého zubaře. Je mladej, hezkej, šikovnej... a neuvěřitelně trpělivej. Čehož důkazem je to, že nezanevřel ani na mně (bez injekce ani ránu), ani na děti (bez hysteráků ani plombu). 
Holčičky si v genetické výbavě vyrochaly mimo jiné mou panickou hrůzu ze zubaře. Mladší společně ruku v ruce se zvýšenou kazivostí zubů.
Naštěstí jsme na ní poměrně brzy začali používat

 A padla na mě depresička.
Prostě mě mrzelo, že byly tejden u babičky, a hned další den, co jsem si je vyzvedla, je zase předávám někomu jinýmu. Jo, jasně, potřebuju vykrejt ty dny, co si nemůžeme vzít dovolenou a u babičky i na táboře jim je fajn a těší se tam, ale mě se prostě stejská. Chybí mi.
Můžu se pořádně prospat a když mám volno, můžu číst knížky, až se hory zelenají, ale

Čechrala jsem gerberky ve váze: "jsou krásný, viď?"
"Ale jo," souhlasil Choť. "já ti je snad začnu kupovat."
"Proč, proboha?"
"Protože už mě štve, jak si je kupuješ sama..."
A to jsme spolu teprve 15 let....

 Konec školního roku je za dveřmi (tisíckrát jupííííí!!!!) a Starší má dilema. 
Zítřejším dnem končí na škole učitelka, s kterou byla Starší poměrně dost na kordy. První rok nechápala, proč učitelka nadržuje jednomu chlapečkovi, druhý rok jí to doslova a do písmene sralo, třetí rok začala tvrdit, že je paní učitelka zombík, který má za úkol pít jí krev. 
Když jim paní učitelka

 Jak jsem tak kecala s tátou v jeho pokoji a obhlížela mu nové knižní přírůstky, padl mi do očí název RAMBO.
"To jako vážně?!"
Táta vstal a podal mi tlustou bichli: "No jo. Půjč si ho."
Rambo mě nikdy nebral, viděla jsem ho kdysi dávno a nepatřil zrovna k filmům, které by mě lákaly pustit si je znovu, ale knížku jsem si, spolu s dalšímí, půjčila.
Pár