Dětem přinesl Ježíšek povlečení a hrneček a na mě se zase ...
Ale to bych nebyla já, abych si neporadila. Tedy - abych se nepokusila poradit si. Stálo mě to nějaký ten čas v obchodě (páč sehnat to správný triko není jen tak)  a nějaký ten čas na PC (stejný důvod, ale s tím správným obrázkem)...
A výsledek? NIc moc.
Ale rozhodla jsem se, že tričko s pracovním názvem Sen

 Předloni jsem tady skučela při vzpomínce na Starší výpravu na lyže. Od té doby jsme trošku pokročily. Už nezvracím, když mám jít pro Starší zaservisovat lyže (no dobře, ještě si musím dát napřed panáka, ale jen jednoho), vím, co mám v servisu říkat a chodím včas. Relativně.
Starší lyžování baví. Jakože vážně baví. Bohužel, chudák trpí tím, že jsou rodiče nesportovci, tudíž se moc na

 Taky se vám stává, že nad některými věcmi prostě nepřemýšlíte a berete je jako samozřejmost?
Prostě se stanou a jsou. Jako třeba Vánoční strom. Dokud se slavnostně nerozsvítí, ani ho nevnímáme. A dokud nespadne, ani neřešíme odkud se vzal a v jakém stavu byl.
Pro ty z vás, kteří si teď řekli: "No jo, vlastně. Tak jak to tedy je?!" tu mám krátké, ale všeříkající video:
(Jako

 A je to tady, drazí přátelé. Je to konečně tady. 
Sněhové zpravodajství la Barjoha:

A to jsme byli poněkud skeptičtí, když holčičky vyrazily do Borského parku bobovat...

 Ne, nejde o Doktora z hor, nebo nedejbože o Doktora Martina. Je to mnohem horší.
Jako relativně mladá, moderní matka, chci mít přehled o tom, co sledují moje děti na netu. A proč si přejí od Ježíška sonický šroubovák. Teď už to vím a  jestli pod stromečkem neobjevím hrneček s TARDIS, budu vážně moc moc smutná.
Vlastně jsem si Doctor Who pustila tak trochu z nudy a trochu ze

 Tak jo, mám hroznej skluz. 
Letošní prázdniny byly hrozně boží a nástup dětí do nových škol zase příšerný, takže témat na články (a rozepsaných článků) je dost a dost, ale můj blogový blok tak nějak stále trvá. Mám chuť psát, ale nějak mi to nejde. 
A objevla jsem další úžasný prokrastinační důvod.
Seznamte se - Nashville.
Šest sérií plných klišé. Máme tu osudovou

 Co bych to nepřiznala, mrzelo mě, že jsem se nezúčastnila naprosto skvělé a dokonalé Píšepařby v pražském podzemí. Zejména když ze všech článků sršelo překvapené nadšení, jak si to krásně sedlo a byla sranda. Ten pocit souznění byl cítit i po několikerém přečtení.
Ovšem, dneska jste mi vyrazili dech.
TO BYL TAK BÁJEČNÝ NÁPAD!!!! 
Když na mě ze schránky vypadl ten velmi

 Když nedávno kamarádka po pětadvaceti společných letech zjistila, že její manžel pochází ze stejné vesnice jako ona, notabene je větším starousedlíkem, stala se nám to zdrojem obrovského obveselení. Tím spíš, že se seznámili v Plzni a její muž až do toho slavného odhalení neměl ani tušení, že jeho rod začal ve Východních Čechách.

Choť se nedávno rozhodl, že taky poputuje proti proudu

 Měly jsme na dnešek jiné plány, ale Barjoha míní a střevní chřipka z horka mění, tak byl čas vytvořit si ze starého nové.
Nevěřili byste, jaká dřina je sehnat aspoň trošku normální barvu na batikování. Ve výtvarných potřebách na nás slečna koukala dost divně, když jsem jí upřesnila, že barvou na textil jsem nemyslela fixy ani vodovky, ale prášek do vody. A když jsem chtěla platit kartou,

Tak jsem se zase zamilovala.
Jak se ty dva křehké holčičí hlasy prolínají se syrovou naléhavostí a oddanou poddajností... Jedním slovem - PARÁDA.
Ježíšku, já chci taky umět zpívat....